nejvyšší státní zástupce

Pavel Zeman

Vážený pane předsedo Evropského soudu pro lidská práva,
vážení páni předsedové obou komor Parlamentu České republiky,
vážení páni předsedové Ústavního, Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu (vrcholných soudních institucí),
vážená paní ministryně (financí),
vaše eminence pane kardinále,
vážené kolegyně a kolegové,

dovolte, abych přivítal Vás i řadu dalších vzácných hostů – představitelů justice, veřejné správy, akademické obce i médií na dnešní konferenci, pořádané společně Evropským soudem pro lidská práva a Nejvyšším státním zastupitelstvím, na téma Spravedlivý proces a mediální realita.

Česká a slovenská federativní republika přistoupila k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod dne 21. února 1991, přičemž od 18. března 1992 je Úmluvou vázána. Ale rád bych se vrátil na časové ose ještě o několik let dřív. Jakkoliv to nebylo dopředu avizováno, tak tato konference je pořádána rovněž na počest 30. výročí listopadových událostí roku 1989. Postupujeme-li totiž chronologicky a kauzálně, pak nelze nevidět, že bez listopadu 1989 bychom neměli ani svobodu slova, ani nezávislou veřejnou žalobu, zcela zřejmě bychom nebyli ani signatáři Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a na Evropský soud pro ochranu lidských práv bychom se dívali jako na něco exotického a nám velmi vzdáleného.

Dovolte mi tedy přenést se pomyslně do období před 30 lety:

28. listopadu bychom tedy měli den po generální stávce, která zásadním způsobem ovlivnila polistopadový vývoj.

Vladimír Hanzel, tajemník pana prezidenta Havla, v „Deníku revoluce“, o dnešním dnu před 30 lety napsal následující:

„Situace se po úspěšné generální stávce rapidně proměnila. Komunistická strana se ocitla v těžké defenzivě a Ladislav Adamec se od své rodné strany odpoutával. Klidně vyslechl Havlovy požadavky, za které by Václav o měsíc dřív vyfasoval několik let kriminálu: Zrušení vedoucí úlohy KSČ a marxismu-leninismu jako státní ideologie v ústavě; odstoupení předsedy Federálního shromáždění Aloise Indry a dalších vysokých státních činitelů včetně prezidenta Gustáva Husáka z funkcí; odebrání mandátů zkompromitovaným poslancům FS a doplňovací volby na uvolněná místa; demise vlády; propuštění politických vězňů, kteří ovšem oficiálně vůbec neexistovali. Navíc Adamec slíbil, že to, co sám jako předseda vlády nemůže splnit, bude tlumočit dál. Jednoduše řečeno – co dostal za úkol, to uskutečnil. Kromě demise, kterou hodlal nahradit důkladnou rekonstrukcí své vlády.“

A konečně, 29. listopadu, tedy (vlastně) zítra jsme byli svědky zcela zásadní a zlomové události.

V úvodu jsem hovořil o svobodě slova. Když se podíváme na dobové televizní zpravodajství z této doby, všimneme si, jak se mění informování veřejnosti ze strany České televize, a všimneme si, jak se změnilo do dnešních dnů. Je beze sporu dobře, že jak média, tak veřejná žaloba se staly sebevědomými hráči v rámci našeho demokratického vývoje. Pokud však chceme demokracii, kterou jsme před 30 lety znovu získali, udržet a kultivovat, a pokud chceme udržet a rozvíjet právní stát, musíme si být vědomi toho, že každá hra má svoje pravidla. Je naprosto nezbytné, aby všichni zúčastnění hráči tato pravidla dodržovali, a pokud dojde k jejich porušení, abychom si to uvědomili, možná sankcionovali, ale vždy se podobným prohřeškům do budoucna již vyvarovali. Právě o této hranici mezi právem veřejnosti na informace a informování, a mezi právem na spravedlivý proces, ale také právem na ochranu soukromí a řádným plněním účelu trestního řízení, bude tato konference. Při přípravě této konference jsem si nedělal ambici na to, že jednou pro vždy vyřešíme daný konflikt a že se nám podaří stanovit jasná a trvale platná pravidla pro informování ze strany médií a činností veřejné žaloby, ale chtěl jsem pozvat takové přednášející, kteří budou schopni kvalifikovaně přispět do této odborné debaty, donutí nás k přemýšlení a my budeme mít možnost se takzvaně „ochytřit“.

Dovolte tedy, abych závěrem poděkoval všem přednášejícím, zejména těm, kteří vážili dalekou cestu ze Štrasburku, všem, kteří nás přišli v úvodu konference krátce pozdravit, zejména potom vám, účastníkům konference, a věřím, že se všichni dozvíme mnoho nového a získáme nové podněty. Můj velký dík patří panu opatu Janáčkovi, potom dále řediteli knihovny páteru Šidlovskému a celému řádu premonstrátů, za to, že nám umožnili konferenci konat v tomto ducha povznášejícím prostředí.