předseda Nejvyššího soudu

Pavel Šámal

Vážený pane předsedo Evropského soudu pro lidská práva,
vážení páni předsedové obou komor Parlamentu České republiky,
vážení páni předsedové Ústavního, Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu (vrcholných soudních institucí),
vážená paní ministryně (financí),
Vaše eminence pane kardinále,
vážené kolegyně a kolegové,

je mi velkým potěšením zúčastnit se této konference pojednávající o spravedlivém procesu, jeho limitech a mediální realitě. V mém krátkém vystoupení bych se rád zaměřil na zásadu presumpce neviny jak z hlediska jejího zakotvení ve vnitrostátní právní úpravě České republiky, tak i z pohledu článku 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv.

Úvodem lze uvést, že vnitrostátní úprava vychází z Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.), která v čl. 40 odst. 2 zdůrazňuje, že každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Zásada presumpce neviny je vymezena v § 2 odst. 2 tr. řádu, který stanoví: „Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. Zajímavé je, že v připravovaném novém trestním řádu se předpokládá, že zásada presumpce neviny v něm bude vymezena obdobně jako v Listině, tedy pozitivním způsobem, a to včetně zdůraznění pravidla, podle něhož „ten proti němuž se řízení vede, není povinen dokazovat svoji nevinu“. Navíc bude v rámci této zásady rozvedeno i pravidlo in dubio pro reo z ní vyplývající. Byť je tedy při vymezení této zásady kladen důraz zejména na pravidla dokazování, není možné ji na oblast dokazování omezovat, neboť v obecnější rovině z ní vyplývá i požadavek na nestranný a nezaujatý přístup orgánů činných v trestním řízení. Proto je na zásadu presumpce neviny třeba nahlížet také jako na nástroj na ochranu osobnosti a dobré pověsti osoby před neoprávněným nařčením, že spáchala trestný čin.

V této souvislosti je třeba zohledňovat i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého je presumpce neviny porušena, jestliže např. z vyjádření soudu nebo jiného veřejného činitele lze dovodit jeho názor, že osoba, proti níž se řízení vede, je vinna, a to ještě předtím, než byla její vina prokázána zákonným způsobem. Uvedená judikatura vymezuje požadavky i ve vztahu k takovým skutečnostem jako jsou předčasná vyjádření soudu nebo jiných představitelů veřejné moci o vině obviněného nebo obžalovaného.¹ V této souvislosti je zároveň potřeba rozlišovat mezi tím, zda došlo v rámci informování veřejnosti k prohlášení, že určitá osoba je podezřelá ze spáchání trestného činu, a jasným prohlášením, že osoba spáchala trestný čin, a to bez toho, aby jí v souladu se zákonem byla prokázána vina.² Skutečnost, zda došlo k porušení zásady presumpce neviny, je vždy nutné posoudit s ohledem na okolnosti konkrétního případu, za kterých došlo k uvedenému prohlášení. Zásada presumpce neviny zakazuje především taková prohlášení představitelů veřejné moci o probíhajícím trestním řízení, kterými by se posilovalo přesvědčení veřejnosti o vině podezřelého a kterými by se předjímalo posouzení daných skutečností soudním orgánem.³ Tato zásada ovšem nebrání vnitrostátním orgánům, aby informovaly veřejnost o probíhajícím trestním řízení a vyšetřování. Je ale potřeba, aby tak postupovaly se vší rozvahou a obezřetností.⁴ ESLP v této souvislosti zdůraznil důležitost výběru slov veřejnými činiteli v jejich vyjádřeních předtím, než osoba byla postavena před soud a shledána vinnou pro spáchání trestného činu.

K uvedenému se relativně nedávno vyjádřil ESLP ve věci Maslarova proti Rusku⁵. V předmětném případě ESLP rozhodoval mimo jiné o tom, zda výroky tiskového mluvčího státního zastupitelství došlo k porušení zásady presumpce neviny. Tiskový mluvčí se značně vymezil vůči paní Maslarové, když uvedl, že je téměř jisté, že zneužila veřejné prostředky. Pronesené výroky přesáhly podle názoru ESLP rámec pouhého sdělení informací, protože jednoznačně uváděly, že stěžovatelka stála za zneužitím veřejných prostředků. Podle ESLP se tiskový mluvčí musí vyhnout jakýmkoli významovým nejasnostem ve vztahu k vedení trestního stíhání. Jelikož tyto výroky bylo možné vykládat jako kategorická tvrzení vysokého představitele státu o vině stěžovatelky spočívající ve zneužití veřejných prostředků, ESLP konstatoval, že došlo k porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy a připomněl, že stát a jeho orgány mají povinnost objektivně informovat o probíhajícím vyšetřování či trestním řízení. Tiskový mluvčí a jiní zaměstnanci na soudech či státních zastupitelstvích se musí vyvarovat takových výroků, které by předjímaly vinu obviněného nebo obžalovaného.

Základní pravidla vztahující se k informování veřejnosti o probíhajícím trestním řízení jsou v českém trestním řádu uvedena v ustanovení § 8a a násl. Orgány činné v trestním řízení nesmí při poskytování informací ohrozit objasňování skutečností důležitých pro posouzení věci, neboť předčasné zveřejnění jednotlivých skutečností trestního řízení by mohlo ztížit nebo dokonce zmařit objasnění celé trestní věci a usvědčení pachatele. Zvláštní velmi přísná právní úprava pak platí podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, kde u mladistvých i dětí mladších patnácti let je uplatňován zásadní zákaz zveřejňování informací, které by mohly vést ke ztotožnění osoby mladší osmnácti let, proti které se řízení vede. Orgány činné v trestním řízení také nesmějí o účastnících trestního řízení zveřejňovat údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Chrání se tak osobnost a osobní údaje všech účastníků trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení tedy musí respektovat zásadu presumpce neviny stanovenou v § 2 odst. 2 tr. řádu.

K naplnění zásady presumpce neviny směřuje i poslední věta § 8a odst. 1 tr. řádu. Zdůrazňuje se zde, že o osobě, proti které je řízení vedeno, se v přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění její totožnosti. Je totiž třeba zajistit utajení určitých informací o podezřelém (později obviněném), aby byl co nejvíce omezen difamující účinek trestního řízení. V dalších fázích řízení nesmí být sdělováno plné jméno a příjmení fyzické osoby, popř. další údaje, z nichž by bylo možno zjistit její totožnost. Pokud je veřejnosti i přesto celé jméno a příjmení podezřelé nebo obviněné fyzické osoby známo, je nutno sdělení podat tak, aby bylo v souladu se zásadou presumpce neviny. Obviněný totiž nakonec nemusí být odsouzen, ale naopak trestní stíhání může být zastaveno nebo obžalovaný může být zproštěn obžaloby. Orgány činné v trestním řízení mohou zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby pouze v případě, že je to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, a pouze v nezbytném rozsahu a za podmínek uvedených v § 8d tr. řádu. Jednou z výjimek ze zákazu zveřejnění informací je veřejný zájem. Platí, že pokud převáží veřejný zájem a právo veřejnosti na informace nad zájmem na ochranu osobních údajů a soukromí jednotlivce, může dojít ke zveřejnění takových údajů. Uvedené je úzce propojeno s ochranou novinářů a jejich právem na šíření informací – novináři ovšem musí jednat v dobré víře a na přesném skutkovém základě a také poskytovat spolehlivé a přesné informace.

Veřejnost má tak na straně jedné zájem na stíhání a odsouzení pachatele trestného činu a z toho vyplývající právo na informace o probíhajícím trestním řízení. Na straně druhé tu ovšem existuje zájem obviněného, aby o jeho vině či nevině rozhodoval ve spravedlivém procesu nestranný soud respektující presumpci neviny. Orgány činné v trestním řízení musí při informování veřejnosti přihlížet k tomu, aby nedošlo k ohrožení objasňování trestné činnosti. Zároveň musí respektovat zásadu presumpce neviny, ze které vyplývají pro představitele veřejné moci, včetně tiskových mluvčích, konkrétní požadavky. Přednesené výroky se ve smyslu judikatury ESLP musí vhodně formulovat, aby nevytvářely v očích veřejnosti dojem nebo přesvědčení o vině dané osoby. Zásada presumpce neviny tak nebrání informování veřejnosti o trestním řízení - to se ale musí vyhnout jakýmkoli nejasnostem a musí podat přesné informace o probíhajícím trestním řízení a procesním postavení konkrétních osob.

Děkuji za pozornost.

Poznámky