Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání v případu předvolebních plakátů hnutí SPD

Brno 9. listopadu 2026 – Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová se rozhodla využít své pravomoci a podat dovolání v kauze týkající se trestněprávních limitů volební kampaně. Rozdílné právní názory by podle ní měl judikatorně posoudit Nejvyšší soud.

Předmětem trestního stíhání jsou dva kontroverzně vnímané plakáty, které využilo hnutí SPD v kampani před krajskými a senátními volbami v roce 2024. Jeden zobrazoval muže tmavé pleti se zkrvaveným nožem a v zakrvácené košili spolu se sloganem „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‚chirurgové‘ z dovozu“ a „Stop Migračnímu paktu EU“. Druhý plakát zobrazující romské děti s cigaretami spojoval téma školní docházky se sociálními dávkami.

Na politické hnutí SPD podal kvůli oběma plakátům obžalobu státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, neboť v nich spatřoval přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Veřejná žaloba po celou dobu tvrdí, že oba plakáty podněcují k nenávisti vůči zranitelným menšinám, kterým jako celkům připisují negativní vlastnosti, a to paušálně a obecně. To nevyplývá jen z obsahu plakátů, ale i z doprovodných jednostranně zaměřených vyjádření představitelů hnutí, která spojovala všechny migranty přicházející do Evropy s nebezpečím násilných útoků a Romům jako skupině bez rozlišení přisuzovala asociální styl života a nezájem o řádné vzdělání dětí.     

Obvodní soud pro Prahu 1 v červnu 2026 uznal hnutí SPD vinným uvedeným trestným činem a uložil mu peněžitý trest ve výši 3 milionů korun. Městský soud v Praze pak na základě odvolání hnutí v září 2026 původní trest zrušil a hnutí zprostil obžaloby se závěrem, že nespáchalo žádný trestný čin. Oba plakáty a způsob jejich prezentace posoudil jako přípustný způsob komunikace celospolečenských problémů veřejnosti v rámci předvolebního boje.  

Podle nejvyšší státní zástupkyně se jedná o hraniční případ, v němž se střetávají dva zásadní chráněné zájmy: na jedné straně právo na svobodu projevu a vyjádření politického názoru a na straně druhé ochrana ohrožených skupin, které mohou být terčem předsudečné nenávisti. Jakkoliv nikomu nelze upřít právo na názor ani právo upozorňovat na společenské problémy, které považuje za naléhavé, volba způsobu, formy a kontextu politických projevů by neměla vést k rozdmýchávání nenávistných nálad vůči zranitelným skupinám osob jako celkům bez zohlednění, že každý člověk si zaslouží individuální přístup a měl by být hodnocen na základě svých činů a chování, nikoli jen na základě příslušnosti k určité skupině.

Nejvyšší státní zástupkyně chápe argumenty soudů obou stupňů, které ve věci rozhodovaly. Jedná se však o problematiku natolik závažnou a citlivou, že rozhodnutí dvou obecných soudů k vyřešení této odborné otázky nestačí. Skutečnost, že oba soudy dospěly k rozdílným závěrům jednoznačně ukazuje, že se jedná o hraniční případ, který by měla posoudit nejvyšší soudní instance, a ukončit tak polemiku protichůdných právních názorů.

Na podání dovolání tak spatřuje závažný veřejný zájem, neboť Nejvyšší soud jím získá příležitost vyjádřit se k velmi složité otázce, kde leží limity politického projevu v předvolební kampani při představování palčivých a třaskavých společenských témat, které se dotýkají základní lidské důstojnosti zranitelných menšin. Autoritativní rozhodnutí Nejvyššího soudu tak bude mít potenciál přispět i do budoucna k vytyčení hranic mezi vedením přípustné, byť kontroverzní předvolební kampaně, a pácháním verbálních trestných činů z nenávisti.  

Petr Malý
tiskový mluvčí NSZ