Nejvyšší státní zastupitelství vydává analýzu k trestní odpovědnosti zastupitelů a radních

Brno 24. září 2014 – Vzhledem k faktu, že se ve veřejném, politickém a mediálním prostoru množí námitky proti údajné přemíře trestní represe vůči členům volených orgánů územních samospráv vydává Nejvyšší státní zastupitelství metodický materiál pro státní zástupce, ve kterém analyzuje současnou situaci a označuje limity trestní odpovědnosti u těchto osob.

Analýza vychází především z dosavadních rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to na základě předpokladu, že právě v rámci dovolání Nejvyšší soud řešil ty nejkontroverznější právní otázky spojené s posuzováním trestnosti jednání zastupitelů, radních, případně starostů a místostarostů.

Ve většině případů se přitom jednalo o majetkovou kriminalitu, případně byla trestní odpovědnost dovozována pro zcela zřejmé obcházení právních předpisů, kdy starostové činili dispozice s obecním majetkem bez předešlého rozhodnutí zastupitelstva nebo rady.  Nepotvrzují se tak názory o možném zasahování trestněprávními prostředky do rozhodování  územních samosprávných celků a ani, že se jedná o trestnou činnost „kontroverzní“.  

Z dalších obdobných případů vedených u Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že se z podstatné části jedná o trestnou činnost spojenou se zadáváním veřejných zakázek. Jedná se jak o nepostupování podle zákona o veřejných zakázkách vůbec, nebo jeho porušování, např. cíleným rozdělováním veřejné zakázky na více veřejných zakázek a tím i ovlivňování druhu takové veřejné zakázky a druhu zadávacího řízení.

Zpracovaný materiál vymezuje pravomoci a povinnosti zastupitelů obcí a měst, včetně povinnosti chránit obecní majetek a popisuje pravidla rozhodování kolektivních orgánů.

Připomíná, že judikatura Nejvyššího soudu nevylučuje trestní odpovědnost jednotlivých členů kolektivního orgánu (například zastupitelstva nebo rady), jestliže tento kolektivní orgán přijal rozhodnutí na svém zasedání a schválil například převod vlastnictví nemovitého majetku za podstatně nižší cenu než je cena obvyklá.

Materiál také vyjmenovává situace, za jakých lze mluvit o úmyslném, případně nedbalostním zavinění člena zastupitelstva při hlasování například pro zjevně nevýhodný prodej majetku, který způsobí obci škodu (například by-li zastupitel předem upozorněn na nevýhodnost transakce, přesto pro ni následně hlasoval).

Materiál dává dále státním zástupcům vodítko, jaké okolnosti zohlednit při  posuzování případné trestnosti jednání člena voleného orgánu. Zdůrazňuje, že ekonomická výhodnost majetkových převodů nemá být jediným hlediskem. Pokud se ale cena odchyluje od ceny v místě a čase obvyklé, pak tato odchylka musí být zdůvodněna (jinými výhodami pro obec).

Analýza upozorňuje státní zástupce na pečlivé dokazování se zaměřením na prokázání   subjektivní stránky, zejména u trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, kdy je nutné obviněnému prokázat, že jednal „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Absence řádného prokázání úmyslu je nejčastější příčinou zproštění obžaloby, případně zastavení trestního stíhání.

Ke snížení rizika trestní represe v této oblasti lze doporučit preventivní opatření, například vzdělávání členů volených orgánů územních samospráv, precizní vedení zápisů z jednání těchto kolektivních orgánů nebo úpravu pravidel pro hospodaření s obecním, resp. městských či krajským majetkem (např. novelou zákona o obcích).

Závěrem Nejvyšší státní zastupitelství shrnuje, že ve srovnání s celkových počtem přibližně 60 tisíc zastupitelů ve zhruba 6 200 obcí v celé České republice tvoří počet stíhaných volených zástupců samospráv naprosto zanedbatelný podíl.

Nelze přitom vyloučit situaci, že je státní zástupce nucen prověřit jednání některých komunálních politiků na základě trestních oznámení podaných v rámci „politického boje“ a věc může následně odložit. Se skutečnostmi nasvědčujícími spáchání trestného činu přitom být nakládáno vždy stejně, bez ohledu na to, zda se týkají členů obecních samospráv nebo jiných osob.

Kompletní text analýzy zveřejnilo Nejvyšší státní zastupitelství na své webové stránce v sekci Soubory ke stažení. 

Petr Malý
tiskový mluvčí NSZ