Tisková zpráva ze dne 18.11.2013 – státní zástupce zamítl stížnost ERÚ proti usnesení o odložení věci
18. 11. 2013Vrchní státní zastupitelství v Olomouci
pobočka Brno
5 VZN 406/2013
U s n e s e n í
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně rozhodl dne 11. listopadu 2013 v trestní věci podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, kterého se měly dopustit blíže neustanovené osoby jednající jménem Energetického regulačního úřadu,
t a k t o :
Podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se
z a m í t á
stížnost poškozeného Energetického regulačního úřadu ze dne 7. 10. 2013 proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, expozitury Brno, ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. OKFK-2349-46/TČ-2013-252402, kterým byla podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena věc podezření ze spáchání trestného činuzneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, kterého se měly dopustit blíže neustanovené osoby jednající jménem Energetického regulačního úřadu tím, že
„některý ze zaměstnanců Energetického regulačního úřadu, vykonal svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře obnovitelných zdrojů, dále jen ZoOZ) a způsobem odporujícím zákonu č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), když:
– v roce 2006 při stanovení výkupní ceny elektřiny vyrobené z fotovoltaických elektráren dále jen FVE) na rok 2007 porušil ustanovení § 6/1b) bod 1. ZoOZ, kdy nerespektoval dobu životnosti (návratnosti) fotovoltaických zařízení na 15 let a stanovil dobu životnosti těchto zařízení na 20 let a dále nerespektoval zákonem stanovenou podmínku patnáctileté návratnosti investice, kterou propočetl na 12 let, ačkoliv věděl, nebo byl srozuměn s tím, že tímto vydáním prováděcí vyhlášky č. 475/2005 Sb., porušuje ZoOZ, kdy rozdíl 3 let mezi dobou životnosti (návratnosti) investice způsobí České republice v platbách koncových spotřebitelů škodu 161.745.897.974,- Kč
– v roce 2008 nezměnil na rok 2009 indikativní technické a ekonomické parametry v prováděcí vyhlášce č. 475/2005 k ZoOZ, čímž nesplnil povinnost uloženou mu v § 6/1b) bod 1 ZoOZ a řádně nestanovil výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů, ačkoliv z jednání na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR věděl, že se v roce 2008 neúměrně zvýšil počet požadavků o připojení zdrojů FVE k distribuční síti, čímž nesplnil povinnost uloženou mu zákonem, když nechránil konečné spotřebitele a hospodářskou soutěž
– v roce 2007 navýšil výkupní ceny FVE o dva procentní body odpovídající zvýšení indexu cen průmyslových výrobců, aniž k tomu měl zákonné zmocnění, čímž mohl České republice způsobit škodu ve zvýšených výkupních cenách u elektřiny vyrobené z FVE ve výši 13.436.406,- Kč
– v roce 2007 v příloze č. 3 Indikativní hodnoty při novelizaci vyhlášky č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZoOZ, stanovil dobu životnosti nové výrobny na 20 let, a tuto délku svázal s ustanovením § 2 odst. 11 vyhlášky č. 150/2007, o způsobu regulace cen v energetických odvětvích, čímž prodloužil dobu výkupu elektrické energie z obnovitelných zdrojů o dalších 5 let, aniž by k tomuto měl zákonné zmocnění (§12/3 ZoOZ)
– v roce 2008 nedodržel zákonný postup vyplývající z ustanovení § 4 věta poslední ZoOZ, neboť pro rok 2009 snížil výkupní ceny FVE o 5 %, aniž by jakkoliv změnil technické a ekonomické indikativní parametry postupem zákonem předvídaným, tedy nepostupoval dle ustanovení § 6/1-3 ZoOZ,
čímž měla být dle oznamovatele, České republice způsobena škoda v podobě vyšší ceny elektrické energie navýšené o neoprávněně vyplacenou podporu elektrické energie vyrobené z fotovoltaických zdrojů pro koncové odběratele, a to v řádu až stovek miliard korun českých“,
neboť je nedůvodná.
O d ů v o d n ě n í
Policejním orgánem Policie ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, expoziturou Brno, je ve věci vedené po sp. zn. sp. zn. OKFK-2349-46/TČ-2013-252402, vedeno prověřování podezření ze spáchání trestného činuzneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, kterého se měly dopustit blíže neustanovené osoby jednající jménem Energetického regulačního úřadu způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto usnesení.
Po provedeném šetření policejní orgán dospěl k závěru, že ve výše uvedené věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, a proto věc usnesením specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložil. Opis usnesení byl poškozenému Energetickému regulačnímu úřadu doručen dne 4. 10. 2013.
Proti tomuto usnesení podal Energetický regulační úřad dne 7. 10. 2013 stížnost, kterou následně odůvodnil samostatným podáním. Energetický regulační úřad v odůvodnění stížnosti vyslovil četné stručné připomínky k napadenému usnesení, které se týkaly zejména okolnosti, že předmětem trestního oznámení byla činnost a nečinnost správního orgánu a oprávněných osob, zatímco policejní orgán se věnoval toliko odůvodnění vzniklých následků. Audit společnosti BDO pak byl jen jedním z podkladů oznámení. Stěžovatel zopakoval tvrzení, že prodloužení životnosti fotovoltaických elektráren nemělo oporu přímo v zákoně a došlo tak k překročení základních kautel stanovených ústavou, když policejní orgán se nezabýval ani otázkou ziskovosti. Rovněž tak se nezabýval otázkou použití diskontované doby návratnosti a jak došlo k nemožnosti poklesu výkupních cen o více než 5 %. Otázka poklesu cen technologií podle názoru stěžovatele s daným případem nesouvisí, neboť nebyla novelizována „vyhláška“. Konzultant přibraný ve věci se pak v rozporu se zákonem zabýval právními otázkami. Policejní orgán se rovněž nezabýval zkrácením doby návratnosti na 12 let a prodloužením doby životnosti na 20 let. Posouzení subjektivní stránky pak policejní orgán podle názoru stěžovatele ponechal stranou. Policejní orgán podle dalších námitek taktéž neodůvodnil své úvahy k nejzávažnějšímu bodu oznámení a omezil se pouze na konstatování, že tato konstrukce neodpovídá skutečnosti.
Státní zástupce ve stížnostním řízení nejprve zkoumal, zdali je podaná stížnost přípustná a zda nebyla podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, které se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět [viz ust. § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř.]. Zjistil přitom, že stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Obdobně stížnost vyhodnotil jako podanou oprávněnou osobou v podobě poškozeného úřadu, kterému mohla předmětným jednáním vzniknout nemajetková újma. Přezkoumal proto na jejím základě ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. napadené usnesení policejného orgánu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
V přezkoumávané věci policejní orgán zajistil po zahájení úkonů trestního řízení vysvětlení předsedkyně energetického regulačního úřadu Ing. A.V., jejího předchůdce Ing. J.F., dále vysvětlení bývalých místopředsedů Energetického regulačního úřadu Ing. B.N., Ph.D. a Mgr. A.P., dále vysvětlení Ing. S.T., auditorů Ing. O.Š. a T.J., vysvětlení bývalého předsedy vlády Ing. M.T. a bývalého předsedy Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Mgr. O.V. Souběžně byly policejním orgánem požádány o součinnost Úřad vlády České republiky, Energetický regulační úřad a Český statistický úřad, jejichž písemnosti jsou součástí spisového materiálu. Z důvodu nutnosti objektivního posouzení věci, ve které bylo zapotřebí i znalostí ze speciálního oboru, byl policejním orgánem dále přibrán konzultant doc. Ing. P.M., Ph.D., pracovník VUT v Brně, Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií, Ústavu elektroenergetiky, a to ke zpracování stanoviska, zda uvedené materiály a doložené dokumenty jsou relevantní, pravdivé a zda jednotlivé argumenty osob, které podaly vysvětlení, nejsou pouze účelově vytrženy z kontextu nebo nepravdivě interpretovány. Po provedených úkonech prověřování policejní orgán neshledal pochybení pracovníků Energetického regulačního úřadu v žádném z pěti bodů trestního oznámení, když své úvahy rozvedl v odůvodnění usnesení o odložení věci.
Státní zástupce se s výsledkem daného prověřování i s podstatou argumentace uvedené v odůvodnění usnesení policejního orgánu ztotožnil. Policejní orgán jakož i státní zástupce skutečnosti uvedené v trestním oznámení Energetického regulačního úřadu posuzoval v kontextu všech zjištění týkajících se tzv. fotovoltaického boomu v České republice v roce 2010. Musel tudíž vzít v úvahu, že v souvislosti s nutností zákonné úpravy podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie byl v roce 2005 schválen zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, a to mj. s ohledem na požadavek Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES v podobě naplnění cíle podílu výroby elektřiny z těchto zdrojů ve výši minimálně 8 % v roce 2010. Zákon upravoval základní parametry nastavení výkupních cen mj. fotovoltaické energie, kterými byl Energetický regulační úřad při vydávání cenových rozhodnutí vázán. V § 6 odst. 4 zákon obsahoval ustanovení o maximálním meziročním poklesu výkupních cen ve výši 5 % ročně. Nastavení parametrů výpočtu cen uvedeným zákonem nebylo podle všech zjištění v dané době přehnaně vysoké, o čemž svědčí okolnost, že v prvních třech letech účinnosti zákona bylo množství celkového instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren takřka zanedbatelné a investoři v této době nebyli výkupními cenami výrazně motivováni k výstavbě fotovoltaických elektráren (na konci roku 2008 bylo dosaženo 65,7 MWp, když podstatná část tohoto výkonu byla připojena v prosinci; tehdejší předpoklad ministerstva průmyslu a obchodu ještě pro rok 2010 byl přitom pouhých 185 MWp; skutečnost již na konci roku 2009 však byla 463 MWp a na konci roku 2010 téměř 2 000 MWp).
Změna situace ohledně nastavení výkupních cen fotovoltaické energie nastala ke konci roku 2008 a v průběhu roku 2009, kdy došlo k prudkému poklesu cen fotovoltaické technologie v důsledku zejména cenového tlaku ze strany čínských výrobců. Zjednodušeně řečeno investice do fotovoltaických elektráren začaly být v této době mimořádně výhodné a dříve adekvátně nastavené výkupní ceny fotovoltaické energie se od této doby jevily jako nepřiměřeně vysoké. Přestože celkový instalovaný výkon fotovoltaických elektráren nebyl v této době ještě alarmující, na jeho budoucí nárůst bylo možno usuzovat z žádostí o rezervaci výkonu. Informace o zvýšeném počtu rezervací měly k dispozici distribuční společnosti a podle učiněných zjištění také Energetický regulační úřad.
Nejpozději začátkem roku 2009 tak vyšla najevo potřeba pro následující rok výrazně snížit výkupní ceny fotovoltaické energie, aby její podpora v roce 2010 nebyla neúměrně vysoká. Jak však již bylo uvedeno, Energetickému regulačnímu úřadu zákon neumožňoval meziroční snížení této ceny o více jak 5 %. K odpovídající reakci na vzniklou situaci proto bylo nutno nejdříve dosáhnout změny tohoto zákonného omezení. V rámci prověřování tak musel policejní orgán zodpovědět dvě zásadní otázky:
1) Snižoval Energetický regulační úřad pro rok 2009 a zejména pro rok 2010 výkupní ceny fotovoltaické energie v maximální míře, jakou mu zákon umožňoval?
2) Oslovil Energetický regulační úřad bez zbytečného prodlení příslušná ministerstva, vládu a parlament, které mohly připravit, iniciovat a přijmout změnu zákona tak, aby bylo možno výrazněji snížit výkupní ceny fotovoltaické energie již pro rok 2010?
Po shromáždění všech potřebných důkazů v rámci prověřování bylo možno na obě otázky jednoznačně odpovědět kladně. Odpověď na první otázku je zřejmá z jednotlivých cenových rozhodnutí, kterými úřad stanovil výkupní cenu vždy na následující kalendářní rok a pro roky 2009 i 2010 cenu snižoval v maximální míře, tedy o 5 %. K druhé otázce lze na tomto místě odkázat na skutečnosti popsané policejním orgánem na str. 12 a 13 napadeného rozhodnutí, podle kterých vedení Energetického regulačního úřadu od ledna 2009 poukazovalo na problematické omezení v možnosti meziročního snižování výkupních cen fotovoltaické energie a nutnost dosažení změny zákonné úpravy, přičemž zvyšovalo svou aktivitu v průběhu roku souběžně s tím, jak narůstal instalovaný výkon fotovoltaických elektráren a počet žádostí o jejich připojení (a také s tím, jak tato aktivita zůstávala nevyslyšena). Poukázat lze zejména na korespondenci z poloviny roku 2009, kterou se vedení úřadu obracelo na ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo životního prostředí a dopis ze září 2009 adresovaný Hospodářskému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V rámci této komunikace předseda i místopředseda Energetického regulačního úřadu opakovaně popisovali vznikající problém a nutnost na něj reagovat změnou zákona, přičemž již tehdy poukazovali také na možné sociální dopady neřešení problému v podobě nárůstu ceny elektrické energie pro spotřebitele.
Státní zástupce se po přezkoumání spisového materiálu v dané věci ztotožnil se závěry protikorupční policie, podle kterých představitelé bývalého vedení Energetického regulačního úřadu zavčas zareagovali a iniciovali u příslušných ministerstev, vlády a parlamentu změnu zákonné úpravy tak, aby bylo možno výrazněji snížit výkupní ceny fotovoltaické energie již pro rok 2010. Tato aktivita však zůstala bez odezvy a vliv na tuto skutečnost měl souběh několika objektivních faktorů, mj. obecné podcenění problému z důvodu tehdejšího celkového instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren ještě v nikoli alarmující výši (pouze okolo 100 MWp v polovině roku 2009), chystaná komplexní rekodifikace zákonné úpravy obnovitelných zdrojů ze strany ministerstva průmyslu a obchodu, pád vlády premiéra M.T. na jaře 2009, instalace tzv. úřednické vlády, jejíž působení bylo následně fakticky prodlouženo po zrušení původně plánovaného termínu voleb (poslanecká sněmovna byla rozpuštěna ústavním zákonem č. 195/2009 Sb., který byl schválen dne 13.5.2009, přičemž volby se měly uskutečnit podle původního termínu ve dnech 9. – 10.10.2009; vykonatelnost rozhodnutí prezidenta o stanovení termínu voleb byla však následně odložena usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 1.9.2009; poslanecká sněmovna tak nejednala v době od 19.6. do 8.9.2009), ke konci roku 2009 pak došlo k částečnému zablokování poslanecké sněmovny v důsledku obstrukcí apod. Skutečností je, že teprve dne 18. 11. 2009 tzv. úřednická vláda předložila poslanecké sněmovně návrh novely zákona, ve kterém však možnost použití novelizovaného ustanovení navrhla až pro rok 2011. Zákon pak byl přijat ve standardním legislativním procesu až v průběhu roku 2010 a ke snížení výkupních cen fotovoltaické energie tak mohl Energetický regulační úřad přistoupit skutečně teprve pro rok 2011.
Jak vyplynulo z předchozích odstavců, v České republice je výše výkupních cen fotovoltaické energie determinována zákonem a bývalé vedení Energetického regulačního úřadu při stanovení konkrétní výše výkupních cen v letech 2006 až 2010 postupovalo v souladu se zákonem. Schvalování zákonů je v České republice v působnosti Parlamentu České republiky a odpovědnost za obsah, „kvalitu“ či včasnost přijetí zákona či jeho novely je čistě politickou odpovědností (a to i v případě tzv. úřednické vlády), kterou orgánům činným v trestním řízení nepřísluší jakkoli hodnotit. Jinak řečeno, rozhodnutí o podpoře investic do fotovoltaiky je politickým rozhodnutím o tom, zda a v jaké míře budou z veřejných prostředků v obecné rovině podpořeny investice, ke kterým je zachován rovný přístup všech osob. Je tedy na vládě a zejména parlamentu, zda, v jaké výši a v jakém období takovou podporu zákonem stanoví případně poté omezí a jak před veřejností své počínání obhájí. Z těchto důvodů nepřipadá v úvahu trestní stíhání např. člena vlády za to, že nepředložil včas kvalitní legislativní návrh směřující k rychlejšímu ukončení zmíněné podpory, ani trestní stíhání poslance za to, že neinicioval rychlejší projednání návrhu např. s využitím institutu legislativní nouze. V rámci prověřování přitom žádná ze zjištěných okolností nevypovídala o individuálním jednání určité úřední osoby činné v rámci legislativy či exekutivy, která by danému legislativnímu procesu úmyslně bránila nebo jej jinak aktivně mařila.
Je skutečností, že v auditorské zprávě přiložené k trestnímu oznámení je uvedeno, že Energetický regulační úřad stanovil podporu obnovitelným zdrojům nad rámec požadavku zákona č. 180/2005 Sb. Jak však vyplynulo z vysvětlení samotných autorů auditu, citovaná věta se do zprávy dostala dodatečně po projednání výsledků auditu s předsedkyní úřadu, když se dotazovala, zda-li úřad mohl nastavit výkupní ceny fotovoltaické energie v nižší výši. Auditoři potvrdili v teoretické rovině, že by se tak mohlo stát při užití prosté metody návratnosti. Smysl této dodatečně vložené věty je však v rozporu s dalšími závěry daného auditu. Jak totiž auditoři konstatovali v auditorské zprávě i v podaných vysvětleních, považují za vhodnější použití diskontované metody návratnosti, kterou použil Energetický regulační úřad na základě stanoviska ČVÚT a která vytváří určitou motivaci investorů vstoupit do daného oboru. Z opatřených podkladů vyplývá, že použití prosté metody návratnosti investorovi zaručuje stručně řečeno návrat čisté výše investice po patnácti letech ponížené o inflaci za celé období a ve své podstatě tak vlastně žádnou zárukou není. Zásadní pro výsledek daného trestního řízení však je zejména skutečnost, že použití diskontované metody je v souladu se zákonem, neboť zákon použití žádné z obou v úvahu připadajících relevantních ekonomických metod nestanoví a tudíž ani nevylučuje. V těchto závěrech je přitom shodný názor odborného konzultanta přibraného policejním orgánem, stanovisek ČVÚT, auditorů, odborníků činných v minulosti u Energetického regulačního úřadu a také policejního orgánu i státního zástupce. Jeden z autorů auditorské zprávy pak potvrdil, že nyní již by citovanou větu do zprávy nevložil resp. by ji napsal jinak. Žádný z auditorů pak nepovažoval nalezené nedostatky za natolik závažné, že by úřadu doporučil podání trestního oznámení; obdobně tak učiněná zjištění nevyhodnotil ani tzv. risk manager a jednatel auditorské společnosti, který má případné doporučení podání trestního oznámení v působnosti. S ohledem na dataci auditorské zprávy z května roku 2012 je pak zřejmé, že Energetický regulační úřad tuto předložil policii po osmi měsících po jejím obdržení.
Námitky vyslovené v podané stížnosti státní zástupce vyhodnotil jako nedůvodné. Jak je zřejmé z předchozích odstavců, policejní orgán se zejména zabýval činností či nečinností správního orgánu a oprávněných osob, t. j. především vedení Energetického regulačního úřadu případně dalších pracovníků úřadu. V činnosti úřadu však neshledal pochybení, které by vyžadovalo nutnost řešení prostředky trestního práva. Z důvodu nenaplnění ani objektivní stránky trestného činu pak logicky nebylo zapotřebí zabývat se posouzením jeho případné stránky subjektivní.
Pakliže stěžovatel namítl, že policejní orgán opominul, jak došlo k nemožnosti poklesu výkupních cen o více než 5 %, je třeba opakovaně uvést, že tato nemožnost vyplývala přímo ze zákona a motivaci zákonodárce k jejímu zavedení nelze zkoumat v rámci trestního řízení. Z obdobných důvodů nebylo možné zabývat se otázkou ziskovosti investic do fotovoltaických elektráren, která je taktéž determinována zákonem. Stejně tak nebylo možné v trestním řízení vyvozovat závěry z případného překročení „kautel stanovených ústavou“, když navíc všechny právní předpisy vydávané Energetickým regulačním úřadem prošly řádným schvalovacím procesem včetně meziresortního připomínkového řízení, v rámci kterého byly návrhy zaslány k případným připomínkám všech ministerstev, vlády a dalších subjektů.
Podle další stížnostní námitky otázka poklesu cen technologií s daným případem nesouvisí, neboť nebyla novelizována příslušná vyhláška. K tomu policejní orgán v odůvodnění napadeného usnesení uvedl:
„…oznamovatel uvádí, že v roce 2008 Energetický regulační úřad nezměnil na rok 2009 indikativní technické a ekonomické parametry v prováděcí vyhlášce č. 475/2005 k ZoOZ, čímž nesplnil povinnost uloženou mu v § 6/1b) bod 1 ZoOZ a řádně nestanovil výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů. Toto případné pochybení je rovněž v poloze administrativních nebo správních pochybení, neboť jak ukázalo šetření, Energetický regulační úřad i v roce 2008 prováděl výpočty technickoekonomických parametrů, kdy se opíral především o studii ČVUT. Regulační úřad na jejich základě pro stanovení výkupních cen pro FV zdroje uváděné do provozu v roce 2009 tedy využil plně zákonné možnosti snížit výkupní cenu o 5%. Odlišné názory, zda měla či neměla být v této situaci přijata novela vyhlášky č. 475/2005 k ZoOZ, pokud úřad stejně mohl podle zákona snížit ceny maximálně o 5%, nelze stavět do roviny trestněprávní.“
Státní zástupce zcela přisvědčil těmto argumentům, neboť případná absence novely vyhlášky nemohla způsobit vznik jakékoli škody a tedy ani následek relevantní z pohledu trestního zákona; mohla založit toliko pracovněprávní delikt. Oproti názoru Energetického regulačního úřadu je pak nutno uvést, že pokles cen fotovoltaických technologií v roce 2008 a 2009 s danou problematikou úzce souvisí a je hlavní příčinou tzv. solárního boomu, jak je vyloženo výše.
Policejní orgán se podle názoru stěžovatele rovněž nezabýval zkrácením doby návratnosti na 12 let a prodloužením doby životnosti na 20 let, neodůvodnil své úvahy a omezil se na konstatování, že tato konstrukce neodpovídá skutečnosti. Obdobně se nezabýval otázkou použití diskontované doby návratnosti. K tomu je možno uvést, že policejní orgán skutečně v odůvodnění usnesení uvedl, že konstrukce, podle které Energetický regulační úřad při stanovení výkupní ceny nerespektoval dobu životnosti (návratnosti) fotovoltaických zařízení na 15 let a stanovil dobu životnosti těchto zařízení na 20 let a dále nerespektoval zákonem stanovenou podmínku patnáctileté návratnosti investice, kterou propočetl na 12 let, neodpovídá skutečnosti. Své úvahy však v následujícím odstavci podrobně rozvedl, když uvedl, že
„…v prvé řadě je nutno konstatovat, že vyhláška č. 475/2005 Sb., prošla řádným legislativním procesem, kdy nikdo z dotčených orgánů ústřední státní správy, které se k jejímu znění vyjadřovaly, neměl na zvýšení životnosti FVE z 15-ti na 20 let žádných připomínek. Doba životnosti byla změněna a nastavena podle skutečně předpokládané a výrobci jednotlivých komponent garantované životnosti, kdy tato doba ale zároveň sloužila pouze jako jeden z parametrů pro výpočet výkupní ceny elektřiny z FVE a prodloužení této doby naopak umožnilo rozložit v čase náklady na výkupní ceny elektřiny vyrobené z těchto zdrojů z 15-ti na 20 let. ZoOZ č. 180/2005 Sb. v § 6 odst. 1 písm. b) odrážka 1 konstatuje, že …aby pro zařízení uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu….. a v odrážce 2 dále, že….po dni nabytí účinnosti tohoto zákona zůstala zachována výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů při podpoře výkupními cenami po dobu 15 let od roku uvedení zařízení do provozu jako minimální se zohledněním indexu cen průmyslových výrobců… Zákon tedy nestanovil, zda se jedná o 15-ti letou návratnost prostou nebo diskontovanou a nestanovil ani, jak dlouhou dobu po uvedení do provozu, má zdroj nárok na podporovanou výkupní cenu elektřiny. Pouze stanovil 15-ti letou návratnost investice. Tedy ani stanovený parametr životnosti FVE neměl žádný vliv na délku nároku na podporovanou cenu elektřiny, na kterou měl výrobce nárok po 15. i 20. roce od uvedení do provozu, za předpokladu dodržení všech zákonných požadavků. Zároveň je nutno říci, že pokud zákonem stanovená návratnost do investic FVE by byla návratností prostou, pak by pravděpodobně žádný investor nevložil svůj kapitál do investice, která by mu v tomto horizontu garantovala pouze navrácení čisté výše investice bez přiměřeného zisku. Dále bylo zjištěno, že ve skutečnosti je znění § 4 odst. 1 vyhlášky č. 475/2005 Sb. následující: …po dni nabytí účinnosti tohoto zákona je předpokladem pro zajištění 15-ti leté doby návratnosti investic při uplatnění podpory výkupními cenami za elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů, splnění hodnot technických a ekonomických parametrů výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů, při nichž výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů za stanovení výkupních cen dosáhne, a) přiměřeného výnosu z vloženého kapitálu za dobu životnosti výroben elektřiny, který je určen průměrným váženým nákladem kapitálu a b) nezáporné velikosti čisté současné hodnoty toku hotovosti po zdanění za celou dobu životnosti výroben elektřiny, při využití diskontní míry ve výši průměrného váženého nákladu kapitálu… Pokud tedy byla Energetickým regulačním úřadem stanovena prostá návratnost investic do FVE na 12 let, diskontovaná potom na 15let a celková podpora rozložena v čase z 15-ti na 20 let (tímto nebyla nijak ohrožena 15-ti letá diskontovaná návratnost pro investory), policejní orgán se ztotožňuje s názorem, že tímto způsobem nebyl zákon nijak porušen a bylo jednáno v jeho souladu a zároveň, že tímto opatřením byly v podstatě stejné náklady státu a konečných spotřebitelů elektřiny rozloženy v čase, tak aby se pokud možno předešlo výraznému zvýšení a vysokým nákladům do ceny elektřiny pro koncové zákazníky v krátkém čase.“
Státní zástupce se s těmito úvahami policejního orgánu ztotožnil a výše citované námitky tak považuje za zjevně neopodstatněné. Je skutečností, že vyhláškou č. 364/2007 Sb. byla v příloze č. 3 změněna doba životnosti fotovoltaických elektráren na 20 roků. Podle zjištění učiněných v rámci prověřování Energetický regulační úřad takto stanovil dobu životnosti podle reálné životnosti fotovoltaických elektráren, která se postupně zvyšovala a tuto prakticky „srovnal“ s životností ostatních obnovitelných zdrojů energie. Je nutné zdůraznit, že doba životnosti slouží jen jako jeden z parametrů výpočtu ceny energie z fotovoltaických zdrojů a prodloužení doby životnosti nemělo za následek zvýšení výkupních cen stanovených na jednotlivé roky, jak bylo tvrzeno v trestním oznámení, ale naopak přivodilo snížení výkupních cen v jednotlivých letech v důsledku rozložení tohoto parametru resp. dalších kalkulovaných parametrů v čase o dalších pět let. Jak vyplývá z napadeného usnesení, stanovení jednoho z indikativních technickoekonomických parametrů výpočtu v podobě životnosti fotovoltaické elektrárny ve vyhlášce je nutno důsledně odlišovat od doby návratnosti investice i od doby podporovaného výkupu elektřiny vyplývajících ze zákona, neboť se jedná o zcela odlišné a nesouvisející instituty. Po provedeném prověřování je zřejmé, že Energetický regulační úřad dodržel zákonnou podmínku patnáctileté návratnosti investic při použití diskontované metody návratnosti, která odpovídala přibližně dvanáctileté návratnosti při teoretickém použití jinak nevhodné prosté metody návratnosti. Prodloužením vyhláškou stanovené doby životnosti elektráren na 20 let pak došlo ke snížení výše výkupních cen stanovených na jednotlivé roky. V těchto závěrech je taktéž shodný názor odborného konzultanta, auditorů, odborníků činných v minulosti u Energetického regulačního úřadu, policejního orgánu a nyní i státního zástupce.
Podle další námitky se konzultant přibraný ve věci v rozporu zákonem zabýval právními otázkami. K tomu je třeba uvést, že zákon předpokládá přibrání konzultanta v závažných a skutkově složitých věcech a smyslem jeho přibrání je pomoc orgánu činnému v trestním řízení, aby se tento náležitě orientoval ve skutkovém ději včetně souvisejících odborných otázek. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy policejní orgán případně státní zástupce v důsledku konzultace získal hlubší přehled zejména o ekonomických dopadech různých v úvahu přicházejících legislativních řešení. Pakliže konzultant při své činnosti interpretoval ustanovení zákona či vyhlášek, nelze tuto interpretaci zaměňovat s výkladem právních předpisů, ke kterému přistoupil policejní orgán a státní zástupce. Pouze tento výklad je pro rozhodnutí ve věci relevantní a skutečnost, že se shoduje s výkladem konzultanta jeho váhu toliko posiluje.
Otázku údajně nezákonného navýšení výkupní ceny fotovoltaické energie o dva procentní body odpovídající zvýšení indexu cen průmyslových výrobců v roce 2007 pak stěžovatel ve svém podání nezmínil; v této otázce lze proto taktéž odkázat na odůvodnění usnesení policejního orgánu o odložení věci. Policejní orgán i v tomto případě dospěl k závěru, že bývalé vedení Energetického regulačního úřadu ve svém postupu nepochybilo, když zavedený postup fakticky odpovídal reakci na inflaci a totožným způsobem je na základě zákona postupováno i v současnosti.
Jak vyplývá z předchozích odstavců, provedené prověřování vyvrátilo pravdivost často medializovaného tvrzení o existenci „solárního tunelu ve výši 160 miliard Kč“, ke kterému mělo dojít pochybeními pracovníků Energetického regulačního úřadu. Státní zástupce samozřejmě nerozporuje tvrzení, že spotřebitelé elektrické energie doplácí na porušování zákona a podvodná jednání v souvislosti s fotovoltaickými elektrárnami. Mnohé případy jsou ostatně předmětem prověřování i trestního stíhání. Sám státní zástupce vydávající toto rozhodnutí se zabývá převážně právě případy souvisejícími s problematikou fotovoltaiky a v této souvislosti již postavil před soud minimálně čtrnáct osob. Výkupní ceny fotovoltaické energie však byly stanoveny v souladu se zákonem a v tomto smyslu k „solárnímu tunelu“ nedošlo. Jak již bylo uvedeno, za podobu zákona nesou politickou odpovědnost subjekty zúčastněné v legislativním procesu a tato sama o sobě nemůže být předmětem trestního řízení.
Po zhodnocení shora uvedených skutečností tedy rozhodl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy dle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost zamítl jako nedůvodnou.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná (§ 141 odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 11. 11. 2013
Státní zástupce:
Mgr. Radek Mezlík