Tisková zpráva k návrhu státního zástupce VSZ v Olomouci Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle 10 odst. 2 trestního řádu

12. 8. 2013

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci
pobočka v Ostravě
____________________________________________

Havlíčkovo nábřeží 34, 701 35 Ostrava
tel. 596 116 702, fax 596 116 706, e-mail: podatelna@vsz.olc.justice.cz
datová schránka: ryhaa8a

V Olomouci dne 12.8.2013                                                                           

Tisková zpráva k návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 10 odst. 2 trestního řádu

Nejvyšší soud ČR k návrhu tehdy obviněných M.Š. a P.T. rozhodl usneseními ze dne 16.7.2013 sp. zn. 3 Tcu 77/2013 a sp. zn. 3 Tcu  76/2013, že podle § 10 odst. 2 tr. řádu jsou uvedené osoby, jakož i další, jímž svědčí použitá právní argumentace, vyňaty z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

Následně v návaznosti na konstatované vynětí uvedených osob z pravomoci orgánů činných v trestním řízení bylo usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ze dne 25.7.2013 sp. zn. 5 NZT 31/2013 podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve vztahu k tehdy obviněným P.T., M.Š. a I.F. usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno a státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Státní zástupce po rozhodnutích Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství opětovně posoudil doposud opatřené důkazy, a to právě z pohledu právních názorů rozvedených v těchto rozhodnutích a protože stále existuje pochybnost, v jakém rozsahu jsou podezřelí P.T., M.Š., I.F. a P.N. vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, obrátil se dnešního dne podle § 10 odst. 2 tr. řádu na Nejvyšší soud.

Podání adresované Nejvyššímu soudu odůvodnil kromě jiného následujícím způsobem:

V podání Nejvyššímu soudu se nejprve připomínají skutečnosti obecně známé. Dne 5.9.2012 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nepřijala zákon o změně daňových, pojistných a dalších zákonů, jehož návrh dříve schválený Poslaneckou sněmovnou byl následně vrácen Senátem Parlamentu České republiky. Návrh zákona podala vláda České republiky a byl evidován jako sněmovní tisk 695/0. Pro návrh vrácený Senátem nehlasovalo 6 poslanců Občanské demokratické strany. Dne 6.9.2012 vláda předložila Poslanecké sněmovně obsahově shodný návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů, který byl téhož dne poslancům rozeslán jako tisk 801/0. Vláda spojila s návrhem žádost o vyslovení důvěry a požádala, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení. Dne 18.9.2012 proběhlo 1. čtení, dne 24.10.2012 proběhlo 2. čtení a dne 7.11.2012 proběhlo 3. čtení, čímž byl vládní návrh zákona Poslaneckou sněmovnou schválen. Před hlasováním ve 3. čtení se svých poslaneckých mandátů vzdali P.T., M.Š. a I.F

V době od října 2012 do 6.11.2012 mezi skupinou poslanců, kteří nepodpořili první vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů vrácený Senátem (sněmovní tisk 695/0), a vedoucími představiteli Občanské demokratické strany probíhala jednání, o kterých byla informována veřejnost. Podle těchto veřejně zpřístupňovaných informací byl na jednáních hledán kompromis mezi jednajícími stranami, tedy vzájemně přijatelné úpravy obsahu návrhu zákona (např. z hlediska výše sazeb daně z přidané hodnoty, parametrů zdanění vysokých příjmů apod.). Dne 6.11.2012 ve večerních hodinách bylo veřejně oznámeno, že výsledkem vedených jednání je to, že vládní návrh zákona nebude po obsahové stránce jakkoli měněn, kteří poslanci budou hlasovat pro návrh, kdo se zdrží a kteří poslanci se před hlasováním vzdají svých poslaneckých mandátů, což se také následně dne 7.11.2012 ústním projevem před plénem Poslanecké sněmovny skutečně stalo. Tato jednání mají charakter ryze politický a o jejich legitimitě není důvod pochybovat.

V trestním řízení vedeném policejním orgánem Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen policejní orgán) pod sp. zn. UOOZ-191/TČ-2012-200402, v němž dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonávalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci – pobočka v Ostravě pod sp. zn. 6 VZN 401/2012 a následně 4 VZV 5/2013, bylo zjištěno důvodné podezření, že kromě výše uvedených legitimních politických jednání, o nichž bylo veřejně informováno, měla paralelně probíhat další, tentokrát však již utajovaná a co do podstaty soukromá jednání, a to v době nejméně od 3.10.2012 do 6.11.2012.

Dosud shromážděné důkazy naznačují důvodné podezření, že tato druhá jednání měla probíhat skrytě před veřejností. Jednání měla být realizována osobně, přičemž v souvislosti s nimi byla vedena telefonická komunikace (domluva na uskutečnění jednání, informace o stanoviscích, dílčích výsledcích), která vykazuje zjevné znaky konspirace, kdy zúčastněnými osobami je hovořeno zpravidla jen v náznacích, slova jsou používána ne v běžném, ale v přeneseném významu, který je bezpečně znám pouze účastníkům hovorů. Těchto jednání bylo více a účastnily se jich osoby, jejichž totožnost orgány činné v trestním řízení zjistily. Schůzky byly uskutečněny na více místech v Praze a Brně, z nichž některá nebyla blíže zjištěna. Konkrétně se podařilo zjistit schůzky v Hrzánském paláci na adrese Loretánská 177/9, Praha 1, v restauraci Vojanův dvůr na adrese U Lužického semináře 21, Praha 1, v Kramářově vile na adrese Gogolova 212/1, Praha 1, na přesně nezjištěném místě v Praze 8 – Karlín, ve Strakově akademii na adrese Nábřeží Edvarda Beneše 4/128, Praha 1, v budově Českých drah, a.s. na adrese Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v hotelu Holiday Inn Brno na adrese Křížkovského 496/20, Brno – Pisárky, v Hotelu International Brno na adrese Husova 200/16, Brno a na brněnském výstavišti na adrese Výstaviště 405/1, Brno.

Tři zaznamenané schůzky byly uskutečněny v budově Poslanecké sněmovny na adrese Sněmovní 176/4, Praha 1 – Malá Strana, avšak nešlo ani o jednání pléna Poslanecké sněmovny ani o jednání jejích orgánů.

Dosud shromážděné důkazy ukazují na důvodné podezření, že většina schůzek (jednání) měla být uskutečněna na jiných místech než v budovách Poslanecké sněmovny. Tři schůzky sice proběhly v budově Poslanecké sněmovny, avšak zjevně se jednalo o ryze soukromé jednání jejich účastníků, ne o účast na jednání pléna Poslanecké sněmovny, jejích orgánů či klubů politických stran. Tento závěr vyplývá z veřejně dostupných informací o činnosti poslanecké sněmovny a ze složení účastníků schůzek. Obsahem těchto schůzek, jak ukazují dosud opatřené důkazy prokazující důvodné podezření, mělo být vyjednávání o tom, že konkrétní osoby získají v budoucnu určité funkce v obchodních společnostech, v nichž je Česká republika majoritním akcionářem, nebo funkce v orgánech státu, případně, že takové funkce získají jimi určené osoby. Zde tedy již podle státního zástupce nešlo o politické vyjednávání o možných úpravách obsahu vládního návrhu zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů, ale o privátní jednání, zda určité osoby mohou získat nějakou funkci pro sebe, nebo dokonce pro někoho jiného a kterou funkci konkrétně, jakož i o příslib budoucího zajištění takovéto pozice. Jednalo se o funkce, k nimž není neomezený přístup a na jejichž vznik není právní nárok.

Podle § 334 odst. 1 TrZ se úplatkem rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou není nárok. Podle přesvědčení státního zástupce skutečnosti doposud zjištěné v trestním řízení odůvodňují podezření, že v případě poskytnutých funkcí mělo jít právě o takovou neoprávněnou výhodu. Na dané funkce není právní nárok, nelze je bez dalšího získat po splnění nějakých předem daných podmínek a je pouze na představiteli příslušného orgánu státu, který vykonává oprávnění majoritního akcionáře, koho do takových funkcí ustanoví. Současně existuje důvodné podezření, že tato neoprávněná výhoda měla být dána na jednáních, která již nelze považovat za politická a legitimní, neboť jejich obsahem měl být slib poskytnutí určitých neoprávněných osobních výhod ve spojitosti s vykonáváním veřejné funkce.

Poslanec je členem jedné z komor Parlamentu České republiky, kterému je Ústavou svěřena zákonodárná moc, kdy Parlamentem přijaté ústavní zákony a zákony jsou základními právními normami, které zásadním způsobem určují život a jednání všech občanů České republiky. Poslanec ve své funkci zejména podílem na procesu přijímání zákonů – tedy věci obecného zájmu plní úkoly společnosti, která ho v rámci systému zastupitelské demokracie delegovala k rozhodování jménem lidu, k čemuž využívá pravomocí svěřených mu Ústavou, ústavními zákony a zákony. Za těchto okolností poslanec je úřední osobou ve smyslu § 127 odst. 1 písm. c) TrZ.

Podle čl. 27 odst. 1 Ústavy poslance nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo jejích orgánech. Podle § 27 odst. 2 Ústavy za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v jejích orgánech nelze poslance trestně stíhat. Tato ustanovení vylučují jakýkoliv postih poslance pro způsob jeho hlasování (včetně nehlasování) a trestněprávní postih pro projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v jejích orgánech.

Státní zástupce takto vymezenou indemnitu plně respektuje. Je však názoru, že v trestním řízení byly opatřeny důkazy o jednání, které pod nestíhatelné jednání podřadit nelze, je důvodné podezření, že naplňuje znaky trestného činu, a proto je jeho povinností podle § 2 odst. 3 tr. řádu takové jednání stíhat.

Státní zástupce totiž spatřuje zásadní rozdíl mezi tím, zda je trestní odpovědnost spatřována v tom, že si poslanec nechá slíbit a přijme úplatek za ovlivnění projednávání zákona, nebo zda je trestní odpovědnost spatřována pouze ve způsobu hlasování v Poslanecké sněmovně nebo v nějakém projevu učiněném v Poslanecké sněmovně. Není sporu o tom, že trestněprávní postih hlasování poslance a jeho projevů v Poslanecké sněmovně není přípustný, přičemž lze na okraj poznamenat, že k tomu ani nemělo směřovat původní usnesení o zahájení trestního stíhání. Nicméně pokud je podezření, že si poslanec nechal slíbit a přijal úplatek v souvislosti s projednáváním zákona, je to situace odlišná. Souvislost s postavením poslance nebo průběh legislativního procesu zde sice figuruje jako jeden ze znaků skutkové podstaty, ale nejde o postih pro tuto skutečnost, jde o postih přijetí slibu úplatku, resp. přijetí úplatku.

Pokud si poslanec na soukromém jednání mimo jednání Poslanecké sněmovny či jejích orgánů pro sebe nebo pro jiného nechá slíbit, že v budoucnu získá postavení ve státem ovládaném subjektu a činí tak v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, nejedná se podle státního zástupce o žádný projev v Poslanecké sněmovně či v jejích orgánech podle § 27 odst. 2 Ústavy ani o hlasování podle § 27 odst. 1 Ústavy. Nejde o politickou činnost poslance, která by vedla k nějaké politické dohodě, kompromisům či politickým rozhodnutím, ale o přijetí příslibu osobního prospěchu, kterého by se poslanci jinak nedostalo. Byť samotný následný výkon funkce poslance (způsob hlasování, nehlasování nebo vzdání se poslaneckého mandátu) sám o sobě nevykazuje znaky žádného trestného činu a i kdyby vykazoval, nebyl by trestně postižitelný, přijetí takového slibu za daných okolností podle přesvědčení státního zástupce naplňuje znaky trestného činu přijetí úplatku podle
§ 331 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. b) TrZ a poslanci, kteří se takového jednání dopustí, by neměli být z pravomoci orgánů činných v trestním řízení vyňati.

Rozdíl mezi politickou činností a trestně postižitelným jednáním státní zástupce spatřuje v posouzení zájmu, který je v tom kterém případě sledován. Pokud podezřelé osoby vyjednávaly o podobě návrhu zákona, do něhož chtěly prosadit obsahové změny, je to samozřejmě legitimní a plně zákonné, neboť tím zjevně sledovaly veřejný zájem tak, jak jej sami vnímaly. Pokud však paralelně měly vést  jednání o tom, že by od prosazování takto jimi chápaného veřejného zájmu ustoupily za to, že získají do budoucna funkce pro své další uplatnění nebo pro uplatnění jimi určených osob, jde již o uspokojení jejich ryze osobních a soukromých zájmů. V této souvislosti lze poukázat na zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o střetu zájmů), který upravuje povinnost veřejných funkcionářů, mezi něž se řadí také poslanci Poslanecké sněmovny (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona o střetu zájmů), vykonávat svoji funkci tak, aby nedocházelo ke střetu mezi jejich osobními zájmy a zájmy, které jsou povinni z titulu své funkce prosazovat nebo hájit. Podle § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů platí, že dojde-li ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit. Osobním zájmem se v této souvislosti rozumí zejména takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři osobní výhodu. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o střetu zájmů veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem mimo jiné tím, že využije svého postavení k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu.

K trestnímu postihu úplatkářských deliktů lze ještě v obecné rovině připomenout, že Trestněprávní úmluva o korupci ze dne 27. ledna 1999 (publikována pod č. 70/2002 Sb. m. s.) zavazuje státy, které ji ratifikovaly a mezi něž Česká republika patří, trestně stíhat korupci i ve vztahu k členům tuzemských parlamentních shromáždění (orgánů se zákonodárnou pravomocí) při výkonu jejich funkce. Úmluva ukládá trestně postihovat úmyslný přímý či nepřímý požadavek, slib nebo přijetí neoprávněné výhody veřejného činitele smluvní strany pro sebe či pro někoho jiného, nebo přijetí nabídky či slibu takové neoprávněné výhody, aby jednal anebo nejednal při výkonu své funkce (viz čl. 4 ve spojení s články 2 a 3 úmluvy). Jinými slovy úmluva předpokládá možnost stíhat členy parlamentních shromáždění (v tomto případě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR) pro korupci, k níž dojde při výkonu jejich funkce. Tuto mezinárodněprávní normu je třeba vzít v úvahu při interpretaci rozsahu imunity poslanců a možnosti trestního postihu poslanců pro korupční trestné činy. Pokud by totiž byl přijat takový výklad, že imunitou je chráněno jakékoli jednání související (byť nikoli bezprostředně) s výkonem mandátu poslance, nebylo by možné závazkům vyplývajícím z úmluvy dostát a článek 4 úmluvy by se stal obsolentním, vyprázdněným ustanovením. I z tohoto pohledu je zřejmé, že je třeba odlišovat přijetí slibu či nabídky úplatku nebo samotného úplatku od projevu či hlasování v zákonodárném sboru.

Lze tedy shrnout, že jednání osob, v němž je spatřováno výše popsané podezření ze spáchání trestné činnosti, se neodehrálo v Poslanecké sněmovně ani v jejích orgánech (z menší části se sice některé schůzky uskutečnily na půdě Poslanecké sněmovny, avšak v rámci soukromých jednání, nikoli v rámci jednání pléna či orgánů Poslanecké sněmovny) a nespočívá ani v postihu za hlasování, resp. ve způsobu výkonu jejich mandátu. Podstata jednání podezřelých spočívá v  podezření z  akceptace slibu úplatku a následně v podezření z přijetí takto nabídnutého úplatku, nikoli v tom, že se podezřelí nakonec vzdali mandátu poslance. K tomu ostatně došlo až poté, co předmětný trestný čin měl být dokonán (tedy až po přijetí slibu úplatku). Právě k postihu takových jednání zavazuje zmíněná Trestněprávní úmluva o korupci, kterou je třeba chápat jako důležité interpretační vodítko při výkladu rozsahu poslanecké imunity. Rovněž je třeba vzít v úvahu i základní princip právního státu, kterým je zásada rovnosti všech občanů před zákonem. Výjimky z tohoto základního principu, a takovou výjimkou je právě i imunita poslanců, je nutné vykládat restriktivně tak, aby jeho omezení bylo minimalizované, s přihlédnutím k podstatě a smyslu posuzovaných zásad (viz též čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).

Z těchto důvodů proto vyšetřující státní zástupce podal Nejvyššímu soudu podle § 10 odst. 2 tr. řádu návrh, aby Nejvyšší soud posoudil, zda pro jednání, která ve svém návrhu státní zástupce popsal, jsou podezřelé osoby vyňaty z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

Souhlas s používáním cookies

Cookies jsou malé soubory, do kterých webové stránky mohou ukládat informace o Vaší aktivitě a preferencích. Používají se například k tomu, aby si prohlížeč zapamatoval Vaše přihlášení nebo k zapamatování Vašich aktivit v otevřených oknech s prezentací portálu verejnazaloba.cz.

Více informací o cookies viz https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTP_cookie.

Technické cookies

Technické cookies umožňují provoz základních funkcí webu, jako je navigace na stránce a přístup k zabezpečeným oblastem webové stránky.

K ukládání technických cookies zajišťujících správnou funkci portálu verejnazaloba.cz do koncového zařízení jeho návštěvníků není ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), třeba souhlas subjektu údajů, resp. „účastníka“ ve smyslu uvedeného zákona.

Analytické cookies

Analytické cookies pomáhají provozovateli stránek pochopit, jak návštěvníci stránek stránku používají, aby mohl stránky optimalizovat a nabídnout jim lepší zkušenost. Veškerá data se sbírají anonymně a není možné je spojit s konkrétní osobou.