Obviněný
Práva a postavení obviněného

Obviněný je osoba, proti níž je vedeno trestní stíhání. Obviněný je jedním ze subjektů trestního řízení. Trestní řád označuje tuto osobu několika pojmy (podle stadia řízení a jejího postavení).

  • Podezřelý – je ten, kdo byl zadržen v souladu s ustanovením trestního řádu a dosud proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.
  • Obviněný – je ten, proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání.
  • Obžalovaný – po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
  • Odsouzený – je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, nebo pravomocný trestní příkaz.

Obviněný má zejména právo

  • na stíhání zákonným způsobem v souladu s trestním řádem,
  • uplatnit všechny zákonné prostředky a způsoby obhajoby,
  • zvolit si obhájce,
  • podávat opravné prostředky,
  • činit důkazní návrhy.

V rámci uplatnění práva na obhajobu přiznává trestní řád obviněnému řadu oprávnění.

Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. O tomto právu musí být poučen. Právo odmítnout výpověď může obviněný uplatnit v kterékoli fázi trestního stíhání.

Nejpozději na počátku prvního výslechu musí policejní orgán doručit obviněnému opis usnesení o zahájení trestního stíhání. Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu. Má možnost podrobně se vyjádřit k obvinění, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy. Obviněnému může být dovoleno, aby dříve, než dá odpověď, nahlédl do písemných poznámek, které musí na požádání vyslýchajícího předložit k nahlédnutí. Právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k obhajobě může obviněný uplatňovat kdykoli v průběhu řízení a orgány činné v trestním řízení mají povinnost obviněného na toto právo upozornit.

Po skončení vyšetřování mu musí být umožněno seznámit se s výsledky vyšetřování. Obviněný má právo nahlížet do spisů, činit z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí, v přípravném řízení je toto právo omezeno.

Obviněný má právo zúčastnit se projednání své věci v hlavním líčení i veřejném zasedání konaném o odvolání. Zde má právo vyjádřit se ke každému provedenému důkazu a pronést závěrečnou řeč včetně posledního slova.

Cítí-li se obviněný poškozen na svých právech, může žádat o přezkum postupu orgánu činného v trestním řízení nebo podávat v případech stanovených zákonem opravné prostředky proti rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení:

  • stížnost – opravný prostředek proti usnesení,
  • odvolání – opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně,
  • odpor – opravný prostředek proti trestnímu příkazu,
  • dovolání – mimořádný opravný prostředek,
  • návrh na obnovu řízení – mimořádný opravný prostředek,
  • podnět ke stížnosti pro porušení zákona – uvedený mimořádný opravný prostředek podává ministr spravedlnosti.

Obviněný má právo vypovídat ve svém mateřském jazyce, resp. jazyce, který ovládá. Neovládá-li obviněný český jazyk, přibere se tlumočník. Nepřibrání tlumočníka je zkrácení práva na obhajobu.

Povinnosti obviněného jsou zejména

  • dostavit se k výslechu,
  • strpět osobní prohlídku,
  • strpět domovní prohlídku, prohlídku jiných prostor a pozemku,
  • podrobit se vyšetření duševního stavu,
  • strpět prohlídku těla, odběr krve nebo jiného biologického materiálu.
Právo na obhajobu

Právo na obhajobu osobě, proti níž se vede trestní řízení, vyjadřuje požadavek, aby byla v trestním řízení zaručena plná ochrana zákonných zájmů a práv této osoby. Prostřednictvím práva na obhajobu se má dosáhnout toho, aby nevinný byl ospravedlněn a pachatel byl odsouzen jen za trestný čin, který spáchal a za tento trestný čin mu byl uložen spravedlivý trest.

Právo na obhajobu zahrnuje:

  • právo osobní obhajoby,
  • právo obviněného požadovat od všech orgánů činných v trestním řízení, aby byly zjištěny všechny skutečnosti objektivně,
  • právo zvolit si obhájce a radit se s ním.

Právo osobní obhajoby znamená právo obviněného hájit se v trestním řízení sám. Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, obviněný může navrhovat provedení důkazů svědčících v jeho prospěch. Obviněný má též právo nevypovídat. Obviněný má právo činit návrhy a podávat žádosti, zejména může předkládat návrhy na provedení důkazu a podávat opravné prostředky.

Právo obviněného požadovat od všech orgánů činných v trestním řízení, aby byly zjištěny všechny skutečnosti objektivně, představuje povinnost orgánů činných v trestním řízení zjišťovat skutečnosti svědčící i v jeho prospěch, nejenom tedy skutečnosti svědčící v neprospěch obviněného.

Právo zvolit si obhájce a radit se s ním spočívá v tom, že obviněný se může radit s obhájcem v kterémkoliv stadiu trestního řízení. Je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Takové rozmluvě nesmí být nikdo přítomen. Dále jde o právo obviněného, aby mu byl obhájce ustanoven a právo na účast obhájce u procesních úkonů.

Obviněný si může obhájce zvolit sám. Zvoleného obhájce pověřuje obhajobou obviněný (udělí mu plnou moc ke svému zastupování). Obviněnému může obhájce zvolit i jeho zákonný zástupce, jeho příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, druh i osoba zúčastněná. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.

Obviněný si může zvolit i několik obhájců, je však povinen oznámit, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a vyrozumívání o úkonech trestního řízení. Neučiní-li tak, určí takového obhájce předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce.

Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může obhájce dát zastoupit koncipientem.

Trestní řád stanoví i další případy, v nichž obviněný musí mít obhájce, a to i tehdy, jestliže si ho sám nezvolil nebo si vůbec zvolit nechce (nutná obhajoba).

Přednost má vždy ten obhájce, který byl zvolen obviněným, před obhájcem zvoleným jinou osobou nebo obhájcem ustanoveným.

Trestní řád zajišťuje obviněnému i bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu. V takovém případě hradí náklady obhajoby zcela nebo zčásti stát.

Orgány činné v trestním řízení (policejní orgán, státní zástupce, soud) jsou povinny v každém období trestního řízení poučit obviněného o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

Práva a postavení mladistvého obviněného

Řízení v trestních věcech mladistvých je upraveno zákonem č. 218/2003 Sb., o  odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Zákon je koncipován tak, že vymezuje rozdíly speciální právní úpravy odpovědnosti za spáchané činy a o soudnictví ve věcech mládeže oproti obecné úpravě obsažené v trestních předpisech a souvisejících právních předpisech.

Mladistvý je osoba, která v době spáchání provinění dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku.

Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá proviněním.

Řízení v trestních věcech mladistvých se vyznačuje zejména těmito odchylkami :

  • Soud pro mládež – vykonávají soudnictví ve věcech mladistvých a ve věcech posuzování činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let.
  • Specifický přístup při projednávaní trestních věcí mladistvých – v řízení ve věcech mladistvých je třeba postupovat s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejméně ohrožen, projednávané činy a jejich příčiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitě objasněny a za jejich spáchání vyvozena odpovědnost podle zákona. Při jednání s mladistvými se musí s přihlédnutím k jejich věku a rozumové a mravní vyspělosti postupovat tak, aby nedošlo k narušení jejich psychiky, aby s ohledem na jejich věk nebyl ohrožen jejich další duševní a sociální vývoj.
  • Specializace orgánů činných v trestním řízení a dalších osob – soudci, státní zástupci, příslušníci policejních orgánů a úředníci Probační a mediační služby působící v trestních věcech mládeže musí mít dostatek životních zkušeností a zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží.
  • Spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, se zájmovými sdruženími občanů, s osobami realizujícími probační programy a Probační a mediační službou.
  • Místní příslušnost – řízení provádí soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, kde se zdržuje nebo pracuje. Nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
  • Společné řízení – koná se o všech proviněních mladistvého a proti všem mladistvým, jejichž provinění spolu souvisí. Pouze výjimečně lze konat společné řízení proti mladistvému a dospělému, jestliže je to nutné pro všestranné a objektivní objasnění věci a není to na újmu mladistvého. Takové společné řízení koná soud pro mládež, a pokud jde o mladistvého, užije se i ve společném řízení ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
  • Právo mladistvého na obhajobu – mladistvý má právo na zacházení přiměřené jeho věku, duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu. Mladistvý musí mít obhájce již od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit (nutná obhajoba). Mladistvý musí mít obhájce i v případě, kdyby zastoupení výslovně odmítal. Orgány činné podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže jsou povinny vždy mladistvého poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.
  • Ochrana soukromí mladistvého a veřejnost řízení – zvláštní zájem na ochraně soukromí a osobnosti mladistvého odůvodňuje upřednostnění utajení informací týkajících se jeho provinění před ústavně chráněnou zásadou veřejnosti trestního řízení, a to vzhledem k co největšímu odstranění škodlivých vlivů řízení na mladistvého, a na základě ústavní zásady presumce neviny. Dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné v řízení podle tohoto zákona zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení, a které neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných osob zúčastněných na řízení. Obecně je tedy zakázáno, nestanoví-li zákon jinak, před konečným rozhodnutím ve věci, zveřejnit jakýmkoli způsobem (ve veřejných sdělovacích prostředcích i jinak) informaci, ve které je uvedeno jméno a příjmení mladistvého, nebo informaci, která obsahuje údaje, které by umožnily tohoto mladistvého identifikovat. Zveřejněním je třeba rozumět takové jednání, které je způsobilé učinit obsah informace přístupným většímu počtu osob. Publikování informací o průběhu hlavního líčení a veřejného zasedání, které by vedly ke ztotožnění mladistvého ve veřejných sdělovacích prostředcích nebo jiným způsobem, je zakázáno. Stejně tak je zakázáno publikování každého textu nebo vyobrazení týkajícího se totožnosti mladistvého. Rozsudek se vyhlašuje veřejně v hlavním líčení v přítomnosti mladistvého. Pravomocný odsuzující rozsudek může být uveřejněn ve veřejných sdělovacích prostředcích jen bez uvedení jména, popřípadě jmen, a příjmení mladistvého, při přiměřené ochraně mladistvého před nežádoucími účinky jeho uveřejnění. Předseda senátu může s přihlédnutím k povaze a charakteru provinění a přiměřené ochraně zájmů mladistvého rozhodnout o jiném způsobu uveřejnění odsuzujícího rozsudku. Může tedy jak zpřísnit podmínky pro uveřejnění rozsudků ve veřejných sdělovacích prostředcích (tj. zúžit okruh informací), tak i tyto podmínky zmírnit (např. povolit uveřejnění rozsudku ve veřejných sdělovacích prostředcích s uvedením jména a příjmení mladistvého, příp. s jinými osobními údaji mladistvého).
  • Vazba mladistvého – u mladistvého je vazba mimořádným zajišťovacím prostředkem. Úprava v zákoně o soudnictví ve  věcech mládeže je založena na tom, že vazbu mladistvého lze nahradit zárukou, dohledem, slibem nebo jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby. Vazbu mladistvého lze také nahradit peněžitou zárukou. Maximální limit délky vazby v přípravném řízení u nejméně závažných provinění činí čtyři měsíce. V řízení před soudem pak může být v řízení o těchto proviněních vazba prodloužena nejvýše o další dva měsíce, takže úhrnná nejvyšší přípustná doba trvání vazby činí šest měsíců. Maximální limit délky vazby v přípravném řízení u zvlášť závažných provinění činí jeden rok. V řízení před soudem pak může být v řízení o těchto proviněních vazba prodloužena nejvýše o dalších šest měsíců, takže úhrnná nejvyšší přípustná doba trvání vazby, jde-li o zvlášť závažné provinění činí osmnáct měsíců.
  • Zákonný zástupce mladistvého – je oprávněn mladistvého zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za mladistvého návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit mladistvý. Ve prospěch mladistvého může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti jeho vůli. V případech, v nichž zákonný zástupce mladistvého nemůže vykonávat svá práva a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu těchto práv mladistvému opatrovníka.
  • Mladistvý musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit.