Rada Evropy je mezinárodní celoevropskou organizací, která zajišťuje spolupráci členských států zejména v oblasti podpory demokracie a ochrany lidských i sociálních práv a svobod. Rada Evropy byla založena v roce 1949 a sídlí ve Štrasburku. Česká republika je členem Rady Evropy jako samostatný členský stát od roku 1993.
Hlavními orgány Rady Evropy jsou: Výbor ministrů (schází se a rozhoduje na úrovni ministrů zahraničních věcí nebo zástupců členských států při Radě Evropy), Parlamentní shromáždění (skládá se z delegací parlamentů členských států) a Kongres místních a regionálních orgánů (poradní orgán Rady Evropy složený ze zástupců územní samosprávy členských států), Komisař pro lidská práva (plní preventivní roli v této oblasti). Činnost Rady Evropy podporuje Sekretariát v čele s generálním tajemníkem, jež rovněž reprezentuje Radu Evropy navenek.
Při Radě Evropy působí Evropský soud pro lidská práva, jenž dohlíží na dodržování lidských práv obsažených v Evropské úmluvě o lidských práv včetně dodatkových protokolů.
Jako členové delegace České republiky nebo jako zástupci ČR na mezinárodním fóru se státní zástupci Nejvyššího státního zastupitelství aktivně podílejí na práci několika výborů Rady Evropy, konkrétně Výboru expertů Rady Evropy pro mediaci v trestních věcech, Výboru expertů Rady Evropy k úloze veřejné žaloby, Výboru expertů Rady Evropy k trestním problémům a Výboru expertů Rady Evropy pro boj proti praní špinavých peněz.
V červenci roku 2005 byl Výborem ministrů Rady Evropy zřízen Poradní výbor evropských státních zástupců. Došlo tak k institucionalizaci dosud konaných konferencí generálních státních zástupců Evropy. Výbor má za úkol především připravovat stanoviska pro Výbor expertů Rady Evropy k trestním problémům týkajících se obtíží při implementaci Doporučení Rec(2000)19 o roli veřejné žaloby v systému trestní justice. Dále má pokračovat v pořádání zmíněných konferencí. První schůzka se konala 5. – 6. července 2006 v Moskvě. Ačkoli doporučení není závazné pro členské státy (nemá povahu mezinárodní smlouvy), přesto většina doporučení je v členských státech Rady Evropy striktně respektována. Výbor ministrů Rady Evropy do roku 1977 vydával rezoluce; po tomto roce začal vydávat doporučení. Takto byla např. vydána následující doporučení: Doporučení č. R (80) 11 o vazbě v předsoudním stadiu, Doporučení č. R (81) 12 o hospodářských trestných činech, Doporučení R (85) 10 o zadržování zásilek a odposlechu telefonních hovorů, č. R (85) 11 o postavení poškozeného v trestním řízení, Doporučení č. R (87) 18 týkající se zjednodušení trestního řízení, Doporučení č. R (92) 16 o Evropských pravidlech trestání a jiných opatřeních, Doporučení č. R (94) 12 o nezávislosti, účinnosti a úloze soudců, Doporučení č. R (95) 12 o trestní politice Doporučení č. R (2000) 19 o roli veřejné žaloby v systému trestní justice, Doporučení č. R (2005) 9 o ochraně svědků, Doporučení č. R (2006) 8 o pomoci obětem trestných činů, Doporučení CM/Rec (2018) 8 o restorativní justici v trestních věcech.