Zřízení Eurojustu[1] je jedním z nejvýznamnějších projektů, který Evropská unie realizovala v oblasti spolupráce mezi členskými státy ve věcech trestních.

Historie Eurojustu sahá až k zasedání Evropské rady v Tampere v říjnu 1999, kdy byl formulován požadavek na zřízení jednotky justiční spolupráce (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné organizované trestné činnosti. Evropská rada se dohodla na vytvoření jednotky (Eurojust) složené z národních státních zástupců, soudců či policejních úředníků s obdobnými pravomocemi, vyčleněných jednotlivými členskými státy v souladu s jejich právními řády.

Na tento požadavek pak navazovalo Rozhodnutí Rady ze dne 14.12.2000 o vytvoření Prozatímní jednotky justiční spolupráce[2]. Tato jednotka sídlila v Bruselu, byla podporována infrastrukturou Rady a zahájila svou činnost 1.3.2001. Cíle Pro-Eurojustu byly vymezeny následovně:

• zdokonalovat spolupráci mezi příslušnými národními orgány při vyšetřování a trestním stíhání závažné trestné činnosti, zvláště organizované, která se dotýká dvou či více členských států,
• ve stejném rámci podporovat a zdokonalovat koordinaci vyšetřování a trestního stíhání,
• poskytovat své odborné znalosti členským státům a Radě, bude-li to nutné, za účelem sjednání a přijetí nástroje zřizujícího Eurojust.

Úkolem členů Pro-Eurojustu bylo podle tohoto článku v rozsahu národních právních úprav členských států, ve spolupráci s kterýmkoli orgánem příslušným na základě ustanovení přijatých v rámci smluv a v mezích své vlastní pravomoci přispívat k náležité koordinaci a usnadňování justiční spolupráce mezi příslušnými národními orgány při vyšetřování a trestním stíhání závažné trestné činnosti, zvláště organizované, která se dotýká dvou či více členských států.

Rozhodnutím Rady ze dne 28.2.2002 – 2002/187/SVV (dále jen Rozhodnutí) byla zřízena jednotka Eurojust, která od dubna roku 2003 sídlí v Haagu. Toto rozhodnutí bylo následně revidováno Rozhodnutím Rady ze dne 18.6.2003 – 2003/659/SVV [3] a Rozhodnutím Rady ze dne 16.12.2008 – 2009/426/SVV o posílení Eurojustu [4]. Významným mezníkem ve vývoji Eurojustu je nařízení 2018/1727 Evropského parlamentu a Rady ze dne 14.11.2018 (dále jen Nařízení) [5], které nahradilo předchozí Rozhodnutí, a kterým se Eurojust stal agenturou Evropské unie pro spolupráci v trestní justici.

Činnost zastoupení České republiky v Eurojustu je poté upravena v ust. §§ 21 až 33 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

Do působnosti Eurojustu spadají tyto trestné činy:

• terorismus,
• organizovaná trestná činnost,
• obchod s drogami,
• praní peněz,
• trestná činnost spojená s jadernými a radioaktivními látkami,
• převaděčství přistěhovalců,
• obchod s lidmi,
• trestná činnost související s motorovými vozidly,
• vražda a těžké ublížení na zdraví,
• nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,
• únos, nezákonné omezování osobní svobody a braní rukojmí,
• rasismus a xenofobie,
• loupež a závažná krádež,
• nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,
• podvody,
• trestná činnost proti finančním zájmům Unie,
• obchodování zasvěcených osob a manipulace finančního trhu,
• vydírání a vymáhání peněz za ochranu,
• padělání a produktové pirátství,
• padělání veřejných listin a obchodování s nimi,
• padělání peněz a platebních prostředků,
• počítačová trestná činnost,
• korupce,
• nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,
• nedovolený obchod s ohroženými druhy živočichů,
• nedovolený obchod s ohroženými druhy a odrůdami rostlin,
• trestné činy proti životnímu prostředí, včetně znečištění z lodí,
• nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu,
• pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování, včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům,
• genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.

Dále do působnosti Eurojustu spadají také trestné činy související s výše uvedenými trestnými činy. Na žádost příslušného orgánu členského státu může Eurojust v souladu se svými úkoly rovněž pomáhat při vyšetřování a stíhání i dalších forem trestné činnosti.

Za zmínku také stojí, že Eurojust vykonává svou pravomoc ve vztahu k trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, které se týkají členských států účastnících se posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud tyto trestné činy nespadají do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce nebo pokud Úřad evropského veřejného žalobce rozhodne, že svou pravomoc nevykoná.

Úkolem Eurojustu je napomáhat spolupráci zahrnující především členské státy Evropské unie. Nicméně na žádost příslušného orgánu členského státu může Eurojust rovněž pomáhat v případech, které se týkají pouze tohoto členského státu a třetí země, pokud byla s příslušnou třetí zemí uzavřena dohoda o spolupráci nebo ujednání o spolupráci podle článku 52 Nařízení nebo pokud je v konkrétním případě na poskytnutí takové pomoci podstatný zájem.

Eurojust může také na žádost příslušného orgánu členského státu nebo Komise pomáhat v případech, které se týkají  pouze tohoto členského státu, ale které mají dopad na úrovni Unie.

Eurojust podporuje a posiluje koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která spadá do jeho působnosti.

Konkrétně:

• informuje příslušné orgány členských států o vyšetřování a stíhání, o kterých byl sám informován a která mají dopad na úrovni Unie nebo by mohla mít dopad na jiné než přímo dotčené členské státy;
• pomáhá příslušným orgánům členských států při zajišťování co nejlepší koordinace vyšetřování a stíhání;
• napomáhá ke zdokonalování spolupráce příslušných orgánů členských států, zejména na základě analýz Europolu;
• spolupracuje a konzultuje s Evropskou soudní sítí v trestních věcech, přičemž mimo jiné využívá databázi dokumentů této Evropské soudní sítě a přispívá k jejímu zdokonalování;
• úzce spolupracuje s Úřadem evropského veřejného žalobce ve věcech, které spadají do jeho působnosti;
• poskytuje operativní, technickou a finanční podporu pro přeshraniční operace a vyšetřování členských států, mimo jiné pro společné vyšetřovací týmy;
• podporuje unijní specializovaná centra vybudovaná Europolem a dalšími orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, a případně se na nich podílí;
• spolupracuje s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a se sítěmi Unie zřízenými v prostoru svobody, bezpečnosti a práva upravenému v hlavě V Smlouvy o fungování EU;
• podporuje činnosti členských států v boji proti závažným formám trestné činnosti. 
• Při plnění svých úkolů přitom Eurojust může požádat příslušné orgány dotčených členských států, s uvedením důvodů, aby:
• zahájily vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
• souhlasily s tím, že jeden z nich je schopen vést lépe vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
• koordinovaly činnost mezi příslušnými orgány dotčených členských států;
• sestavily společný vyšetřovací tým v souladu s příslušnými mechanismy spolupráce;
• poskytly Eurojustu informace, které jsou nezbytné k plnění jeho úkolů;
• provedly zvláštní vyšetřovací úkony;
• přijaly jakákoliv jiná opatření odůvodněná pro vyšetřování nebo stíhání.

Vnitřní struktura Eurojustu:

Eurojust se skládá z:

• Národních členů, kdy každý členský stát vysílá do Eurojustu zástupce, který má trvalé místo výkonu práce v sídle Eurojustu; Každému národnímu členovi napomáhá zástupce a asistent. Prostřednictvím národních členů Eurojust v zásadě vykonává operativní pravomoci.

• Kolegia, které je tvořeno 27 národními členy a jedním zástupcem Komise. V čele Kolegia stojí předseda a místopředsedové (taktéž označovaní jako prezident a viceprezidenti). Kolegium je hlavním řídícím orgánem Eurojustu.

• Výkonné rady sestávajícím z předsedy a místopředsedů Eurojustu, jednoho zástupce Komise a dvou dalších členů kolegia určených na základě systému dvouleté rotace. Výkonná rada napomáhá Kolegiu a odpovídá za přijímání správních rozhodnutí k zajištění řádného fungování Eurojustu. Dohlíží na nezbytnou přípravnou činnost správního ředitele týkající se jiných správních záležitostí k přijetí kolegiem. Neúčastní se výkonu operativních pravomocí Eurojustu.

• Správního ředitele, který odpovídá za plnění správních úkolů svěřených Eurojustu.

Celkově v Eurojustu působí zhruba 340 osob.  

Již od roku 2004 funguje v Eurojustu vnitřní členění na tzv. týmy. Týmy jsou složeny z národních členů, jejich zástupců a příslušného administrativního aparátu. Jsou odpovědny za určitá témata, o nichž vydávají zprávy a doporučení Kolegiu. Jedná se o následující týmy: Prezidentský, Potírání terorismu, Pro nástroje justiční spolupráce, Pro vnější vztahy, Pro nezákonné obchodování, Pro hospodářskou trestnou činnost, Pro kyberkriminalitu, Poradní pro organizační vývoj a Pro práci na případech a související projekty.

Eurojust vykonává svoji činnost buď prostřednictvím svých národních členů, jak je výše uvedeno anebo jedná jako Kolegium, přičemž je však nutno zdůraznit, že Eurojust nemá pravomoc přijímat rozhodnutí závazná pro členské státy, ale je „pouze“ orgánem koordinačním a doporučujícím v případě mezinárodní spolupráce v trestních věcech.

Eurojust může také v případě, kdy se dva nebo více národních členů nemohou shodnout na tom, jak vyřešit kompetenční spor vydat nezávazné písemné stanovisko k případu. Eurojust může také vydat nezávazné stanovisko v případě opakujících se odmítnutí nebo obtíží při vyřizování žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci. Pokud příslušné orgány členských států neakceptují doporučení Eurojustu, jsou povinny svůj postoj odůvodnit.

Vztahy Eurojustu s třetími státy

Eurojust usiluje v souladu se svým mandátem také o úzkou spolupráci se státy vně Evropské unie. V současnosti tak přímo v sídle Eurojustu působí styční prokurátoři ze Spojených států amerických, Norska, Švýcarska, Ukrajiny, Severní Makedonie, Černé Hory, Srbska, Gruzie a Albánie. V Eurojustu aktuálně působí také zástupci Velké Británie. Pokud jde o operativní spolupráci je tak možné konstatovat, že intenzita spolupráce s těmito státy dosahuje úrovně běžné mezi členskými státy Evropské unie. Eurojustu se rovněž podařilo navázat formální kontakty s celkem 52 třetími státy, ve kterých došlo k ustanovení kontaktních bodů Eurojustu.

Příslušné orgány členských států mají vůči Eurojustu informační povinnost,  pokud je to nezbytné pro plnění jeho úkonů, kdy jsou povinny Eurojustu poskytovat informace o každém případu, který se týká nejméně tří členských států a ohledně něhož byla nejméně dvěma členským státům předána žádost nebo rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádosti nebo rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání, je-li splněna jedna či více z těchto podmínek:

• jedná se o trestný čin, za nějž lze v dožadujícím nebo vydávajícím členském státě uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s horní hranicí sazby nejméně pěti nebo šesti let, o čemž rozhodne dotyčný členský stát, a který spočívá v některém z těchto jednání: obchod s lidmi, pohlavní zneužívání nebo pohlavní vykořisťování (včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům), obchod s drogami, nedovolený obchod se střelnými zbraněmi, jejich součástmi nebo díly, střelivem nebo výbušninami, korupce, trestná činnost proti finančním zájmům Unie, padělání peněz nebo platebních prostředků, praní peněz, počítačová trestná činnost;
  
• existují konkrétní poznatky o zapojení zločinného spolčení;
  
• existují poznatky, že by případ mohl mít závažný přeshraniční rozměr nebo by mohl mít dopad na úrovni Unie nebo dopad na členské státy jiné než ty, které jsou do případu přímo zapojeny;

Dále mají členské státy povinnost informovat Eurojust o případech, kdy došlo nebo pravděpodobně dojde ke kompetenčním sporům, o sledovaných zásilkách týkajících se alespoň tří států, z nichž alespoň dva jsou členskými státy, o opakovaných obtížích či odmítnutích při výkonu žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání.

Zastoupení Nejvyššího státního zastupitelství v Eurojustu

Českou Republiku v Eurojustu reprezentuje národní člen Mgr. Lukáš Starý a jeho zástupkyně Mgr. Martina Hluštíková.

Více informací na webu Eurojustu www.eurojust.europa.eu

[1] Rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2002 o založení jednotky Eurojust za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (2002/187/JHA) – Úř. věst. č. L 63, 6. 3. 2002, s. 1.

[2] OJ No L 324/2-3, 21. 12. 2000.

[3] Rozhodnutí Rady 2003/659/SVV ze dne 18. června 2003, kterým se mění rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti – Úř. věst. L 245, 29.9.2003, s. 44—46.

[4] Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu a o změně rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti, Úř. věst. L 138, 4.6.2009, s. 14—32.

[5] NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV