Eurojust

Zřízení Eurojustu[1] je jedním z nejvýznamnějších projektů, který Evropská unie v realizovala v oblasti spolupráce mezi členskými státy ve věcech trestních.

Logo Eurojustu

Historie Eurojustu sahá až k zasedání Evropské rady v Tampere v říjnu 1999, kdy byl formulován požadavek na zřízení jednotky justiční spolupráce (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné organizované trestné činnosti. Evropská rada se dohodla na vytvoření jednotky (Eurojust) složené z národních státních zástupců, soudců či policejních úředníků s obdobnými pravomocemi, vyčleněných jednotlivými členskými státy v souladu s jejich právními řády.

Na tento požadavek pak navazovalo Rozhodnutí Rady ze dne 14.12.2000 o vytvoření Prozatímní jednotky justiční spolupráce[2]. Tato jednotka sídlila v Bruselu, byla podporována infrastrukturou Rady a zahájila svou činnost 1.3.2001. Cíle Pro-Eurojustu byly vymezeny následovně:

  • zdokonalovat spolupráci mezi příslušnými národními orgány při vyšetřování a trestním stíhání závažné trestné činnosti, zvláště organizované, která se dotýká dvou či více členských států,
  • ve stejném rámci podporovat a zdokonalovat koordinaci vyšetřování a trestního stíhání,
  • poskytovat své odborné znalosti členským státům a Radě, bude-li to nutné, za účelem sjednání a přijetí nástroje zřizujícího Eurojust.

Úkolem členů Pro-Eurojustu bylo podle tohoto článku v rozsahu národních právních úprav členských států, ve spolupráci s kterýmkoli orgánem příslušným na základě ustanovení přijatých v rámci smluv a v mezích své vlastní pravomoci přispívat k náležité koordinaci a usnadňování justiční spolupráce mezi příslušnými národními orgány při vyšetřování a trestním stíhání závažné trestné činnosti, zvláště organizované, která se dotýká dvou či více členských států.

Rozhodnutím Rady ze dne 28.2.2002 – 2002/187/SVV (dále jen Rozhodnutí) byla zřízena jednotka Eurojust, která od dubna roku 2003 sídlí v Haagu. Toto rozhodnutí bylo následně revidováno Rozhodnutím Rady ze dne 18.6.2003 – 2003/659/SVV [3] a Rozhodnutím Rady ze dne 16.12.2008 – 2009/426/SVV o posílení Eurojustu [4]. Významným mezníkem ve vývoji Eurojustu je nařízení 2018/1727 Evropského parlamentu a Rady ze dne 14.11.2018 (dále jen Nařízení) [5], které nahradilo předchozí Rozhodnutí, a kterým se Eurojust stal agenturou Evropské unie pro spolupráci v trestní justici.

Činnost zastoupení České republiky v Eurojustu je poté upravena v ust. §§ 21 až 33 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

Do působnosti Eurojustu spadají tyto trestné činy:

  • terorismus,
  • organizovaná trestná činnost,
  • obchod s drogami,
  • praní peněz,
  • trestná činnost spojená s jadernými a radioaktivními látkami,
  • převaděčství přistěhovalců,
  • obchod s lidmi,
  • trestná činnost související s motorovými vozidly,
  • vražda a těžké ublížení na zdraví,
  • nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,
  • únos, nezákonné omezování osobní svobody a braní rukojmí,
  • rasismus a xenofobie,
  • loupež a závažná krádež,
  • nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,
  • podvody,
  • trestná činnost proti finančním zájmům Unie,
  • obchodování zasvěcených osob a manipulace finančního trhu,
  • vydírání a vymáhání peněz za ochranu,
  • padělání a produktové pirátství,
  • padělání veřejných listin a obchodování s nimi,
  • padělání peněz a platebních prostředků,
  • počítačová trestná činnost,
  • korupce,
  • nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,
  • nedovolený obchod s ohroženými druhy živočichů,
  • nedovolený obchod s ohroženými druhy a odrůdami rostlin,
  • trestné činy proti životnímu prostředí, včetně znečištění z lodí,
  • nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu,
  • pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování, včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům,
  • genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.

Dále do působnosti Eurojustu spadají také trestné činy související s výše uvedenými trestnými činy. Na žádost příslušného orgánu členského státu může Eurojust v souladu se svými úkoly rovněž pomáhat při vyšetřování a stíhání i dalších forem trestné činnosti.

Za zmínku také stojí, že Eurojust vykonává svou pravomoc ve vztahu k trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, které se týkají členských států účastnících se posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud tyto trestné činy nespadají do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce nebo pokud Úřad evropského veřejného žalobce rozhodne, že svou pravomoc nevykoná.

Úkolem Eurojustu je napomáhat spolupráci zahrnující především členské státy Evropské unie. Nicméně na žádost příslušného orgánu členského státu může Eurojust rovněž pomáhat v případech, které se týkají pouze tohoto členského státu a třetí země, pokud byla s příslušnou třetí zemí uzavřena dohoda o spolupráci nebo ujednání o spolupráci podle článku 52 Nařízení nebo pokud je v konkrétním případě na poskytnutí takové pomoci podstatný zájem.

Eurojust může také na žádost příslušného orgánu členského státu nebo Komise pomáhat v případech, které se týkají  pouze tohoto členského státu, ale které mají dopad na úrovni Unie.

Eurojust podporuje a posiluje koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která spadá do jeho působnosti.

Konkrétně:

  • informuje příslušné orgány členských států o vyšetřování a stíhání, o kterých byl sám informován a která mají dopad na úrovni Unie nebo by mohla mít dopad na jiné než přímo dotčené členské státy;
  • pomáhá příslušným orgánům členských států při zajišťování co nejlepší koordinace vyšetřování a stíhání;
  • napomáhá ke zdokonalování spolupráce příslušných orgánů členských států, zejména na základě analýz Europolu;
  • spolupracuje a konzultuje s Evropskou soudní sítí v trestních věcech, přičemž mimo jiné využívá databázi dokumentů této Evropské soudní sítě a přispívá k jejímu zdokonalování;
  • úzce spolupracuje s Úřadem evropského veřejného žalobce ve věcech, které spadají do jeho působnosti;
  • poskytuje operativní, technickou a finanční podporu pro přeshraniční operace a vyšetřování členských států, mimo jiné pro společné vyšetřovací týmy;
  • podporuje unijní specializovaná centra vybudovaná Europolem a dalšími orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, a případně se na nich podílí;
  • spolupracuje s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a se sítěmi Unie zřízenými v prostoru svobody, bezpečnosti a práva upravenému v hlavě V Smlouvy o fungování EU;
  • podporuje činnosti členských států v boji proti závažným formám trestné činnosti. 
  • Při plnění svých úkolů přitom Eurojust může požádat příslušné orgány dotčených členských států, s uvedením důvodů, aby:
  • zahájily vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
  • souhlasily s tím, že jeden z nich je schopen vést lépe vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
  • koordinovaly činnost mezi příslušnými orgány dotčených členských států;
  • sestavily společný vyšetřovací tým v souladu s příslušnými mechanismy spolupráce;
  • poskytly Eurojustu informace, které jsou nezbytné k plnění jeho úkolů;
  • provedly zvláštní vyšetřovací úkony;
  • přijaly jakákoliv jiná opatření odůvodněná pro vyšetřování nebo stíhání.

Vnitřní struktura Eurojustu:

Eurojust se skládá z:

  • Národních členů, kdy každý členský stát vysílá do Eurojustu zástupce, který má trvalé místo výkonu práce v sídle Eurojustu; Každému národnímu členovi napomáhá zástupce a asistent. Prostřednictvím národních členů Eurojust v zásadě vykonává operativní pravomoci.
  • Kolegia, které je tvořeno 27 národními členy a jedním zástupcem Komise. V čele Kolegia stojí předseda a místopředsedové (taktéž označovaní jako prezident a viceprezidenti). Kolegium je hlavním řídícím orgánem Eurojustu.
  • Výkonné rady sestávajícím z předsedy a místopředsedů Eurojustu, jednoho zástupce Komise a dvou dalších členů kolegia určených na základě systému dvouleté rotace. Výkonná rada napomáhá Kolegiu a odpovídá za přijímání správních rozhodnutí k zajištění řádného fungování Eurojustu. Dohlíží na nezbytnou přípravnou činnost správního ředitele týkající se jiných správních záležitostí k přijetí kolegiem. Neúčastní se výkonu operativních pravomocí Eurojustu.
  • Správního ředitele, který odpovídá za plnění správních úkolů svěřených Eurojustu.

Celkově v Eurojustu působí zhruba 340 osob.  

Již od roku 2004 funguje v Eurojustu vnitřní členění na tzv. týmy. Týmy jsou složeny z národních členů, jejich zástupců a příslušného administrativního aparátu. Jsou odpovědny za určitá témata, o nichž vydávají zprávy a doporučení Kolegiu. Jedná se o následující týmy: Prezidentský, Potírání terorismu, Pro nástroje justiční spolupráce, Pro vnější vztahy, Pro nezákonné obchodování, Pro hospodářskou trestnou činnost, Pro kyberkriminalitu, Poradní pro organizační vývoj a Pro práci na případech a související projekty.

Eurojust vykonává svoji činnost buď prostřednictvím svých národních členů, jak je výše uvedeno anebo jedná jako Kolegium, přičemž je však nutno zdůraznit, že Eurojust nemá pravomoc přijímat rozhodnutí závazná pro členské státy, ale je „pouze“ orgánem koordinačním a doporučujícím v případě mezinárodní spolupráce v trestních věcech.

Eurojust může také v případě, kdy se dva nebo více národních členů nemohou shodnout na tom, jak vyřešit kompetenční spor vydat nezávazné písemné stanovisko k případu. Eurojust může také vydat nezávazné stanovisko v případě opakujících se odmítnutí nebo obtíží při vyřizování žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci. Pokud příslušné orgány členských států neakceptují doporučení Eurojustu, jsou povinny svůj postoj odůvodnit.

Vztahy Eurojustu s třetími státy

Eurojust usiluje v souladu se svým mandátem také o úzkou spolupráci se státy vně Evropské unie. V současnosti tak přímo v sídle Eurojustu působí styční prokurátoři ze Spojených států amerických, Norska, Švýcarska, Ukrajiny, Severní Makedonie, Černé Hory, Srbska a Gruzie. V Eurojustu aktuálně působí také zástupci Velké Británie. Pokud jde o operativní spolupráci je tak možné konstatovat, že intenzita spolupráce s těmito státy dosahuje úrovně běžné mezi členskými státy Evropské unie. Eurojustu se rovněž podařilo navázat formální kontakty s celkem 52 třetími státy, ve kterých došlo k ustanovení kontaktních bodů Eurojustu.

Příslušné orgány členských států mají vůči Eurojustu informační povinnost,  pokud je to nezbytné pro plnění jeho úkonů, kdy jsou povinny Eurojustu poskytovat:

  • O každém případu, který se týká nejméně tří členských států a ohledně něhož byla nejméně dvěma členským státům předána žádost nebo rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádosti nebo rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání, je-li splněna jedna či více těchto podmínek:

jedná se o trestný čin, za nějž lze v dožadujícím nebo vydávajícím členském státě uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s horní hranicí sazby nejméně pěti nebo šesti let, o čemž rozhodne dotyčný členský stát, a který spočívá v některém z těchto jednání:

  • obchod s lidmi;
  • pohlavní zneužívání nebo pohlavní vykořisťování, včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům;
  • obchod s drogami;
  • nedovolený obchod se střelnými zbraněmi, jejich součástmi nebo díly, střelivem nebo výbušninami;
  • korupce;
  • trestná činnost proti finančním zájmům Unie;
  • padělání peněz nebo platebních prostředků;
  • praní peněz;
  • počítačová trestná činnost;
  • existují konkrétní poznatky o zapojení zločinného spolčení;
  • existují poznatky, že by případ mohl mít závažný přeshraniční rozměr nebo by mohl mít dopad na úrovni Unie nebo dopad na členské státy jiné než ty, které jsou do případu přímo zapojeny;
  • O případech, kdy došlo nebo pravděpodobně dojde ke kompetenčním sporům;
  • O sledovaných zásilkách týkajících se alespoň tří států, z nichž alespoň dva jsou členskými státy;
  • O opakovaných obtížích či odmítnutích při výkonu žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání.

Zastoupení Nejvyššího státního zastupitelství v Eurojustu

Českou Republiku v Eurojustu reprezentuje národní člen Mgr. Lukáš Starý a jeho zástupkyně Mgr. Martina Hluštíková.

Více informací na webu Eurojustu www.eurojust.europa.eu

Grafika: Want find out more? Explore the resource pae: Annual Report 2019 (all EU languages), Recent EJ reports and fact sheets, videos: coordination centre, case illustrations, follow @Eurojust on Twitter, LinkedIn, Youtube, subscribe to our qarterly newsletter

[1] Rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2002 o založení jednotky Eurojust za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (2002/187/JHA) – Úř. věst. č. L 63, 6. 3. 2002, s. 1.

[2] OJ No L 324/2-3, 21. 12. 2000.

[3] Rozhodnutí Rady 2003/659/SVV ze dne 18. června 2003, kterým se mění rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti – Úř. věst. L 245, 29.9.2003, s. 44—46.

[4] Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu a o změně rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti, Úř. věst. L 138, 4.6.2009, s. 14—32.

[5] NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV

***

Mezinárodní odbor Nejvyššího státního zastupitelství se rovněž podílí na zastoupení České republiky v Evropské jednotce soudní spolupráce (Eurojust). Zřízení jednotky Eurojust [1] je jedním z nejvýznamnějších projektů, který Evropská unie v poslední době realizovala v oblasti spolupráce mezi členskými státy ve věcech trestních.

Historie Eurojustu sahá až k zasedání Evropské rady v Tampere (14. až 16. října 1999), kdy byl formulován požadavek na zřízení jednotky justiční spolupráce (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné organizované trestné činnosti. Evropská rada se dohodla na vytvoření jednotky (Eurojust) složené z národních státních zástupců, soudců či policejních úředníků s obdobnými pravomocemi, vyčleněných jednotlivými členskými státy v souladu s jejich právními řády.

Na tento požadavek pak navazovalo Rozhodnutí Rady ze dne 14.12.2000 o vytvoření Prozatímní jednotky justiční spolupráce [2]. Tato jednotka sídlila v Bruselu, byla podporována infrastrukturou Rady a zahájila svou činnost 1.3.2001. Cíle Pro-Eurojustu byly v článku 2 tohoto rozhodnutí vymezeny následovně:

  • zdokonalovat spolupráci mezi příslušnými národními orgány při vyšetřování a trestním stíhání závažné trestné činnosti, zvláště organizované, která se dotýká dvou či více členských států,
  • ve stejném rámci podporovat a zdokonalovat koordinaci vyšetřování a trestního stíhání,
  • poskytovat své odborné znalosti členským státům a Radě, bude-li to nutné, za účelem sjednání a přijetí nástroje zřizujícího Eurojust.

Článek 3 uložil každému členskému státu přidělit k Pro-Eurojustu státního zástupce, soudce či policejního úředníka s obdobnými pravomocemi. Úkolem členů Pro-Eurojustu bylo podle tohoto článku v rozsahu národních právních úprav členských států, ve spolupráci s kterýmkoli orgánem příslušným na základě ustanovení přijatých v rámci smluv a v mezích své vlastní pravomoci přispívat k náležité koordinaci a usnadňování justiční spolupráce mezi příslušnými národními orgány při vyšetřování a trestním stíhání závažné trestné činnosti, zvláště organizované, která se dotýká dvou či více členských států.

Rozhodnutím Rady ze dne 28. 2.2002 – 2002/187/SVV (dále jen Rozhodnutí) byla zřízena jednotka Eurojust, která od dubna roku 2003 sídlí v Haagu. Toto rozhodnutí bylo následně revidováno Rozhodnutím Rady ze dne 18.6.2003 – 2003/659/SVV [3] a Rozhodnutím Rady ze dne 16.12.2008 – 2009/426/SVV o posílení Eurojustu [4].

Podle čl. 4 Rozhodnutí je Eurojust oprávněn se zabývat:

a) všemi druhy trestné činnosti, pro které je příslušný Europol, a mezi které patří:

  • organizovaná trestná činnost, terorismus a další formy závažné trestné činnosti, které se týkají dvou nebo více členských států takovým způsobem, který vzhledem k rozsahu, významu a následkům trestných činů vyžaduje společný postup členských států
  • nedovolený obchod s drogami
  • nezákonná činnost související s praním peněz
  • trestná činnost spojená s jadernými a radioaktivními látkami
  • nezákonné převaděčství přistěhovalců
  • obchodování s lidmi
  • trestná činnost související s motorovými vozidly
  • vražda, těžké ublížení na zdraví
  • nezákonný obchod s lidskými orgány a tkáněmi
  • únos, nezákonné omezování osobní svobody a braní rukojmí
  • rasismus a xenofobie
  • organizovaná loupež
  • nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl
  • podvody
  • vydírání a vymáhání peněz za ochranu
  • padělání a produktové pirátství
  • padělání veřejných listin a obchodování s nimi
  • padělání peněz a platebních prostředků
  • počítačová trestná činnost
  • korupce
  • nedovoleny obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami
  • nedovolený obchod s ohroženými druhy živočichů
  • nedovolený obchod s ohroženými druhy a odrůdami rostlin
  • trestné činy proti životnímu prostředí
  • nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu

b) Trestnou činností páchanou ve spojení s formami trestné činnosti uvedenými pod písmenem a).
c) Na žádost příslušného orgánu členského státu může pomáhat i v případě trestního řízení vedeného pro jinou než shora uvedenou trestnou činnost.

Při vyšetřování a stíhání výše uvedených druhů trestné činnosti ve dvou a více členských státech EU v případě, že jde o závažnou, zejména organizovanou trestnou činnost, je podle článku 3 Rozhodnutí cílem Eurojustu:

  • podporovat a zlepšovat koordinaci vyšetřování a stíhání prováděnou příslušnými orgány členských států,
  • zlepšovat spolupráci mezi příslušnými orgány členských států při vyřizování žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci včetně nástrojů uvádějících v účinek zásadu vzájemného uznávání,
  • jakkoli jinak podporovat vyšetřování a stíhání prováděné příslušnými orgány členských států za účelem zvýšení efektivity jejich práce.

Eurojust může napomáhat i v případech, které se dotýkají pouze členského státu a třetího státu, pokud byla se třetím státem uzavřena dohoda o spolupráci nebo pokud je na spolupráci významný zájem. Eurojust může také asistovat na základě žádosti členského státu nebo Komise v případech dotýkajících se pouze členského státu a Společenství.

Mimo těchto cílů obecně vymezených v článku 3 Rozhodnutí se Eurojust zaměřuje na výměnu informací o právních úpravách členských států týkajících se trestního řízení a přípravu návrhů a doporučení na změny vnitrostátní i mezinárodní právní úpravy za účelem zlepšení mezinárodní spolupráce v trestních věcech. Eurojust rovněž spolupůsobil při vytváření jednotné strategie boje proti organizovanému zločinu [5].

Článek 1 Rozhodnutí stanoví, že Eurojust je orgánem EU, který má právní subjektivitu. Podle článku 2 Rozhodnutí se Eurojust skládá z národních členů přidělených po jednom z každého členského státu z řad státních zástupců, soudců či policejních úředníků s obdobnými pravomocemi. Každý národní člen má zástupce případně asistenta, kteří ho mohou plně zastupovat. V případě nutnosti a se souhlasem Kolegia může mít zástupců i asistentů více. Národní člen musí mít pracoviště v sídle Eurojustu.

Vnitřní struktura Eurojustu vypadá následovně:

a) kolegium skládající se z 27 národních členů. V čele Kolegia stojí předseda a místopředsedové;
b) sekretariát Eurojustu tvořený odděleními rozpočet a finance, personální, informatiky, právní, bezpečnost a obecné služby, tiskové a Evropská justiční síť, v čele administrativy stojí administrativní ředitel;
c) společný kontrolní orgán (pro kontrolu zpracování osobních údajů);
d) úředník pro ochranu osobních údajů.

Na konci roku 2004 bylo zavedeno vnitřní členění na tzv. týmy. Týmy jsou složeny z národních členů, jejich zástupců a příslušného administrativního aparátu. Jsou odpovědny za určitá témata, o nichž vydávají zprávy a doporučení Kolegiu. Jedná se o následující týmy: Prezidentský, Potírání terorismu, Styční justiční pracovníci, EZR a evropský důkazní příkaz, Nezákonné obchodování a s ním související trestná činnost, Finanční a hospodářská trestná činnost, EPOC a ochrana osobních údajů, Vztahy s třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi, Spolupráce s Europolem, Strategie a řízení případů, Spolupráce s OLAFem, Bruselský tým pro spolupráci s institucemi EU a Administrativní tým.

Eurojust vykonává svoji činnost buď prostřednictvím svých národních členů, anebo jedná jako Kolegium, přičemž je však nutno zdůraznit, že Eurojust nemá pravomoc přijímat rozhodnutí závazná pro členské státy, ale je „pouze“ orgánem koordinačním a doporučujícím v případě mezinárodní spolupráce v trestních věcech.

Jedná-li Eurojust prostřednictvím národních členů:

– může požádat příslušné orgány dotyčných čl. států, aby:

  • zahájily vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
  • souhlasily s tím, že jeden z nich je schopen vést lépe vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
  • koordinovaly příslušné orgány dotyčných čl. států;
  • sestavily SVT na základě příslušných mechanismů spolupráce;
  • poskytly Eurojustu informace, nezbytné k plnění jeho úkolů;
  • přijaly zvláštní vyšetřovací postupy;
  • přijaly jakákoliv jiná opatření, která jsou odůvodněná pro vyšetřování nebo stíhání.

– zajišťuje informovanost o vyšetřování a stíhání mezi jednotlivými členskými státy;
– zajišťuje co nejlepší koordinaci vyšetřování a stíhání;
– koordinuje příslušné vnitrostátní orgány;
– spolupracuje s Evropskou justiční sítí.

Jedná-li Eurojust jako kolegium:

– může ohledně forem trestné činnosti, pro které je příslušný Europol, požádat příslušné orgány dotyčných členských států, aby:

  • zahájily vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
  • souhlasily s tím, že jeden z nich je schopen vést lépe vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
  • koordinovaly svou činnost s příslušnými orgány dotyčných členských států;
  • na základě příslušných mechanismů spolupráce sestavily společný vyšetřovací tým;
  • mu poskytly jakékoliv informace nezbytné k vykonávání jeho úkolů.

– zajišťuje informovanost mezi příslušnými orgány členských států o vyšetřování a stíhání, o kterých byl zpraven a která mají byť i potencionální dopad na úrovni Unie;
– zajišťuje co nejlepší koordinaci vyšetřování a stíhání;
– napomáhá ke zdokonalování spolupráce orgánů členských států, zejména na základě analýz Europolu;
– spolupracuje s Evropskou justiční sítí;
– spolupracuje s Europolem;
– zajišťuje logistickou podporu [6].

Eurojust může také v případě, kdy se dva nebo více národních členů nemohou shodnout na tom, jak vyřešit kompetenční spor jako kolegium vydat nezávazné písemné stanovisko k případu. Eurojust může také vydat nezávazné stanovisko v případě opakujících se odmítnutí nebo obtíží při vyřizování žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci. Pokud příslušné orgány členských států neakceptují doporučení Eurojustu, jsou povinny svůj postoj odůvodnit.

Poslední revize Rozhodnutí [7] zavádí tzv. systém stálé koordinace, díky čemuž je možno nepřetržitě kontaktovat všechna národní zastoupení v Eurojustu. Došlo rovněž k vymezení minimálních pravomocí národních členů, mezi které patří přístup k informacím obsaženým v rejstřících usoudí-li, že obsažené informace jsou nezbytné k tomu, aby mohl plnit své úkoly. Národní členové se mohou obracet přímo na příslušné orgány svého členského státu a měli by být také oprávněni obdržet, předat, usnadnit a poskytnout dodatečné informace a další činnosti v souvislosti s výkonem žádostí o justiční spolupráci. V případě částečného či nedostatečného výkonu žádosti o justiční spolupráci by měli být národní členové oprávněni požádat příslušný vnitrostátní orgán svého členského státu o dodatečná opatření za účelem úplného výkonu žádosti a měli by být oprávněni účastnit se společných vyšetřovacích týmů, včetně jejich zřízení.

Se souhlasem příslušného vnitrostátního orgánu mohou národní členové vydávat a vykonávat žádosti o justiční spolupráci a nařizovat ve svém členském státě provedení úkonů, které byly označeny za nezbytné na koordinačním zasedání organizovaném Eurojustem a mohou konečně také schvalovat a koordinovat sledované zásilky ve svém členském státě. V naléhavých případech jsou národní členové, pokud nemohou včas určit příslušný vnitrostátní orgán nebo se s ním spojit, oprávněni schvalovat a koordinovat sledované zásilky ve svém členském státě a vykonávat ve vztahu ke svému členskému státu žádosti a rozhodnutí o justiční spolupráci. Pokud by nemohli tyto pravomoci vykonávat pro rozpor s ústavními pravidly nebo základními aspekty národního trestního soudnictví, měli by být oprávněni alespoň předložit daný návrh příslušnému vnitrostátnímu orgánu.

Zmíněná revize Rozhodnutí rovněž zásadním způsobem rozšířila povinnost orgánů členských států poskytovat Eurojustu informace o probíhajícím trestním řízení. Dle článku 13 Rozhodnutí jsou tak příslušné orgány členských států povinny vyměňovat si s Eurojustem „všechny informace nezbytné pro plnění jeho úkolů“, a které se tak týkají zejména údajů o případech, jež se přímo dotýkají nejméně tří členských států a nejméně dvěma členským státům byly v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech zaslány žádosti o právní pomoc nebo rozhodnutí
a
– jedná se o trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 5 let nebo ochranné opatření v délce trvání nejméně 5 let a který spočívá v některém z následujících jednání:

  • obchod s lidmi,
  • pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie,
  • nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,
  • nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,
  • korupci,
  • podvod, který postihuje zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze dne 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství,
  • padělání eura,
  • praní výnosů z trestné činnosti,
  • útok proti informačnímu systému

nebo
– skutková zjištění nasvědčují tomu, že trestný čin byl spáchán organizovanou zločineckou skupinou
nebo
– mohou mít závažný přeshraniční rozměr nebo dopad na úrovni Evropské unie nebo se mohou dotýkat i jiných členských států.

Eurojust musí být rovněž informován o:

– vytvoření společného vyšetřovacího týmu a výsledcích jeho činnosti,
– případech, kdy je proti téže osobě vedeno o témže skutku souběžně trestní řízení v České republice a v jednom či více jiných členských státech nebo se lze oprávněně domnívat, že takový případ nastane,
– sledovaných zásilkách dotýkajících se nejméně tří států, z nichž nejméně dva jsou členskými státy, a
– opakovaných odmítnutích nebo obtížích při vyřizování žádostí o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech nebo zajištění výkonu rozhodnutí zaslaných do jiného státu v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech.

Tyto informace umožní Eurojustu lustraci případů v jeho rejstříku případů (CMS) s cílem nabídnout příslušným orgánům členských států již v rané fázi trestního řízení adekvátní a včasnou pomoc. Informace se Eurojustu neposkytují v případě, že by tím došlo k ohrožení podstatných národních bezpečnostních zájmů nebo bezpečnosti osob.

Zastoupení Nejvyššího státního zastupitelství v Eurojustu

Českou Republiku v Eurojustu reprezentuje národní člen Mgr. Lukáš Starý a jeho zástupkyně Mgr. Martina Hluštíková.

Více informací na webu Eurojustu…


[1] Rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2002 o založení jednotky Eurojust za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (2002/187/JHA) – Úř. věst. č. L 63, 6. 3. 2002, s. 1.

[2] OJ No L 324/2-3, 21. 12. 2000.

[3] Rozhodnutí Rady 2003/659/SVV ze dne 18. června 2003, kterým se mění rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti – Úř. věst. L 245, 29.9.2003, s. 44—46.

[4] Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu a o změně rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti, Úř. věst. L 138, 4.6.2009, s. 14—32.

[5] Strategic concept on tackling organised crime – Commission Communication to the Council and the European Parliament of 2 June 2005: Developing a strategic concept on tackling organised crime COM(2005) 232.

[6] Logistická podpora poskytovaná Eurojustem zahrnuje například překladatelskou, tlumočnickou a organizační pomoc při koordinačních schůzkách. Eurojust se také významně podílí na projektu financování společných vyšetřovacích týmů financovaném Komisí.

[7] Rozhodnutí Rady nemají přímý účinek a musí být členskými státy do jejich právních řádů implementována. Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV o posílení Eurojustu by mělo být členskými státy implementováno k 4.6.2011.

O cookies

Cookies jsou malé soubory, do kterých webové stránky mohou ukládat informace o vaší aktivitě a preferencích. Používají se například k tomu, aby si prohlížeč zapamatoval Vaše přihlášení nebo aby se uložila Vaše volba v tomto okně. Cookies také využívají různé marketingové nástroje za účelem personalizace reklamy či analýzy zájmů uživatele.

Nutné pro funkci

Tyto cookies jsou potřeba pro správnou funkci tohoto webu.

NázevPopis
pll_languagePoužíváme k udržení informace o jazyku.
cookie_cnsntPoužíváme k uložení nastavení soukromí.
wordpress_, wordpress_logged_in_Používáme k identifikaci přihlášeného uživatele.

Sledování návštěvnosti

Pro sledování návštěvnosti používáme nástroje poskytované třetími stranami. Veškerá nasbíraná data jsou anonymizována, vaše osobní údaje sbírány nejsou.

NázevPopis
Google AnalyticsTento nástroj používáme k vyhodnocování návštěvnosti našeho webu. Nastavuje cookies, podle kterých od sebe rozeznává uživatele, a to bez jejich přímé identifikace.
Souhlasím