Tisková zpráva ze dne 6. března 2025

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně se po podrobném prostudování rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 69 T 3/2024, kterým byl podle § 226 písmeno b) trestního řádu zproštěn obžaloby obžalovaný Ing. V. M., rozhodl nepodat odvolání.

Státní zástupce v dané trestní věci podal obžalobu pro spáchání trestných činů dotačního podvodu podle § 212 trestního zákoníku a poškození zájmů Evropské unie podle § 260 trestního zákoníku, kterých se měl obžalovaný Ing. V. M. dopustit tím, že v žádosti o dotaci podané na úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava (dále jen ROP Střední Morava) zamlčel podstatné skutečnosti rozhodné pro posouzení její důvodnosti a na základě takto zamlčených dotací neoprávněně jím ovládaná společnost získala dotaci v celkové výši 5.994.108 Kč. Za zatajenou informaci bylo považováno zejména to, že objekt, na jehož dokončení byla dotace žádána, byl v nedávné minulosti do fáze hrubé stavby postaven z finančních prostředků získaných dotací poskytnutou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, přičemž tato informace měla být uvedena v části žádosti nazvané “Vazba na jiné aktivity a projekty”.

Podaná obžaloba se opírala zejména o závěry ROP Střední Morava, který ve věci jako poskytovatel dotace podal trestní oznámení, a současně o závěry, které na základě vlastního šetření v dané věci vyvodil Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) a o další dostupné důkazy.

Poté, co bylo provedeno dokazování v řízení před Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně, bylo rozhodnuto, že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem.

Soud se ztotožnil se závěry obžaloby, že informace o předchozí dotaci obžalovaný Ing. V. M. neuvedl, a to přesto, že mu tyto informace byly známy. Současně však konstatoval (rozdílně od názoru obžaloby), že poskytovatel dotace nejednoznačným způsobem stanovil okruh údajů, které měly být v žádosti o dotaci uvedeny, a to zejména ve vztahu k vazbám předkládaného projektu na jiné dříve dotované projekty a dospěl k závěru, že nelze mít za prokázané, že by obžalovaný při podání žádosti o dotaci zamlčel okolnosti podstatné pro rozhodnutí o udělení dotace. Instrukce k vyplnění žádosti o dotaci nebyly ze strany ROP podle soudu jednoznačné.

Soud dále vyhodnotil, že tvrzení ROP, že by na dotaci nebyl nárok, kdyby mu bylo známo, že projekt již byl v předchozí době dotován a u této první dotace došlo k porušení podmínek jejího poskytnutí, není správné. K tomuto soud připomněl i závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Afs 11/2023, který též uvedl, že dotační pravidla nebyla dostatečně jasná, a že poskytovatel dotace měl povinnost vymezit podmínky jasně a srozumitelně. Pokud poskytovatel dotace neověřil žadatelem poskytnuté informace, nelze tvrdit, že se žadatel dopustil zneužití práva.

Po pečlivém prostudování rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně státní zástupce neshledal žádný relevantní důvod pro podání odvolání, neboť by jím byl napadán pouze odlišný způsob, jakým soud vyhodnotil provedené důkazy, aniž by toto odlišné vyhodnocení bylo ve zjevném rozporu se zásadami formální logiky a s obsahem provedených důkazů. Jen tuto skutečnost nelze podřadit pod žádný odvolací důvod.

JUDr. Hynek Olma
tiskový mluvčí
Krajského státního zastupitelství v Brně